Telefon, pozor, zakleknout, připravit, start!

Před časem jsem na pražském Náměstí Míru přecházel na červenou. Telefonoval jsem a šel, protože to tak dělám dost často. Snad proto, že pořád ještě žiju a karosérie aut na mě zatím nedosáhly. Zpoza sloupu se najednou vyloupl městský policista. Tvářil se trochu vystrašeně, nicméně z jeho očí bylo možné vyčíst, že si mě podá. Ukončil jsem chvatně hovor se slovy: „Hele, já teď zaplatím pokutu a pak ti zavolám.“ Působilo to sice chlapsky, ale ve skutečnosti mě to fakt štvalo.
Policista ke mně přistoupil a řekl: „Jestlipak víte, jaký jste udělal přestupek?“
„Šel jsem na červenou,“ odpověděl jsem.
Policista vytřeštil oči: „Vy to nepopíráte?“
„Proč,“ podivil jsem se. „Vždyť to oba víme. Šel jsem prostě na červenou.“
„Přiznáváte se? A víte, že bych vám mohl dát pokutu až dva tisíce korun?“
„Tolik? To je docela dost. Nešlo by to za méně?“
„Vy tedy nepopíráte, že jste šel na červenou?“
„Ne, ale ty dva tisíce jsou dost…“
„No tak počkejte. Když to nepopíráte, tak to se dohodneme na menší částce. Co stovka? Není to moc?“ řekl polda.
„Stovka je OK,“ odpověděl jsem.
„Tak platí, stovka,“ zazářil, stiskl mi přátelsky ruku a za chvíli mi dal pokutový blok a vyinkasoval drobné.
„A děkuju,“ křičel za mnou na rozloučenou.
Mohu si myslet, že jsem slušný účastník silničního provozu. Přesto jsem se trochu zastyděl před mladíkem, který přecházel na červenou dnes (13. dubna) v Dejvicích. Zpoza sloupu vyskočil policista a pokynul mu, aby se zastavil, že si s ním jeho přestupek poté, co on dotelefonuje, vyřídí.
Mladík byl zřejmě sportovec. Zatímco s telefonem pod bradou vedl dál telefonický hovor a pantomimicky ukazoval policistovi, že ho respektuje, ať jenom chvíli počká, protáhl se, pak zaklekl jako by do startovních bloků, uvolnil si svaly na nohou, povyskočil, zase zaklekl, zívnul (pořád při tom telefonoval), mrknul lišácky na již zkoprnělého policisti a konečně skončil hovor.
Pak si vložil telefon do kapsy u bundy, zapnul ji na zip, zaklekl a policistovi před nosem prudce vysprintoval do dáli. Byl to pevný start z klidu a polda neměl nejmenší šanci. Smutně za unikajícím mladíkem zíral a vsunul do kapsy pokutový bloček, který si už připravil.
Z nástupního tramvajového ostrůvku se ozvala asi šedesátiletá žena: „Waw!“
Polda se na ni přísně podíval a pustil se dolů Evropskou třídou pochytat další zločince.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)