28. května jsem měl hrát ve Wembley

Přestože neustále tvrdím, že jsem od dětství chtěl být novinářem a to se mi vyplnilo, není to tak docela pravda. Asi půl roku jsem chtěl být zahradník, to mi bylo nějakých třicet let, ale především jsem chtěl být špičkový fotbalista. Kdyby nedošlo k následující politováníhodné události, nemám pochyb o tom, že bych letos 28. května nastoupil ve finále Ligy mistrů ve Wembley v Londýně za CF Barcelona v útoku společně Lionelem Messim. Jediný strach, který bych teď měl, by byl, aby přenos pro Českou televizi nekomentoval Bosák a nevystavoval mě tak jako špičkového útočníka svým hloupým řečem.
Když mi bylo dvanáct, hrál jsem ještě pořád za vesnický klub Sokol Otovice (tím Sokolem si ale nejsem moc jist). Byl jsem levý obránce, aniž bych uměl levou nohou kopnout. V žákovské krajské soutěži se to tak ale nebralo. Dlouhou dobu jsem neměl důvod myslet si, že bych to s tak skromným přídělem fotbalového talentu, jaký jsem opečovával, mohl dotáhnout dále než do mužského mužstva Otovic.
Pak jsme ale hráli proti žákům z Dolan a já v tom zápase vstřelil tři branky, tedy hattrick. Dvakrát se ode mě míč odrazil za záda zoufalého brankáře soupeře, jednou jsem jeho i sebe překvapil přesnou střelou z dálky, kterou on nechytil. Vyhráli jsme 8:1, já dal tři branky a mé sebevědomí růžově rozkvetlo.
V ten moment jsem byl rozhodnut pokračovat ve fotbalové kariéře a 28. května 2011 nastoupit ve Wembley za Barcelonu po boku fenomenálního Messiho (v mužstvu by tedy byli dva fenomenální hráči) ve finále Ligy mistrů.
Udělal jsem ale osudovou chybu. Po dopoledním zápase s Dolany jsem odjel na kole do rodného Broumova k nedělnímu obědu. Už při vstupu domů jsem se choval stejně arogantně jako Milan Baroš a odmítal jsem si před obědem umýt ruce. Pak jsem zasedl k polévce, podíval jsem se rodičům do očí a řekl: „Dnes jsem dal tři branky. Rozhodl jsem se, že budu fotbalistou. Chtěl bych pro to vaši podporu.“
Máma se na mě koukla a řekla: „Nemel nesmysly a jez, vystydne ti to.“
Po této větě jsem se urazil a došel k závěru, že své rodiče za jejich trestuhodné nepochopení nejlépe vytrestám tím, že fotbalovou hvězdou nebudu.
Stalo se.
Přitom 28. května mohl komentátor Čapek říkat: „A v útoku Barcelony nastupují hvězdní Messi a Špulák.“ No neznělo by to krásně a ještě k tomu exoticky? Argentinec a Broumovák…
Dnes večer si o té neděli před mnoha lety ještě se svou mámou promluvím…

P. S.: Na můj věk nehleďte. Byl jsem tehdy rozhodnut hrát fotbal na vrcholové úrovni do pětašedesáti let.



Komentáře [ 1 ]

  • Lukáš J. napsal:

    to si chtěl hrát za Barcu a napíšeš špatně i jejich název? FC :P

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)