Moby jen spojil hudbu s fotografiemi

Dlouhou cestu musel absolvovat americký hudebník Moby (vlastním jménem Richard Melville Hall), aby se dostal do bodu, kdy se nemusí zpovídat z prodejních výsledků svých nahrávek a může točit muziku, která ho vábí a na níž má chuť.
Před patnácti lety chtěl kvůli nesmlouvavému byznysu se vším praštit. Vydal tehdy kolekci Animal Rights a nedočkal se dobrých recenzí ani prodejů. „Byl jsem na turné se Soundgarden a pokaždé po mně diváci něco házeli. Když jsem pak vyjel na vlastní turné, chodilo tak padesát lidí. Pomohl mi Axl z Guns N’Roses, který mi řekl, že má to album rád. Když mě pak pochválil i Bono z U2, dal jsem se dohromady. Alba Play se za tři roky prodalo na deset miliónů,“ vzpomíná Moby.
Aktuální, v pořadí desáté studiové dílko Destroyed prezentuje Mobyho svět z několika pohledů. Je na něm elektronická hudba, která více promlouvá skrz ambientní náladotvorné plochy, místy ale i přes neagresivní popovou optiku. Také cíleně slouží jako dobrý doprovod k prohlížení autorových fotografií z cest, které jsou v bookletu kolekce.
Písničky vznikaly na hotelových pokojích měst různých částí světa. Je v nich atmosféra hluboké noci i přicházejícího jitra, také únavy z předešlého dne a radost z toho, že to všechno takhle je.
Zatímco na předešlé desce Wait For Me (2009) Moby zpíval pouze jednou, tentokrát se jeho hlas objevuje v patnácti písních vícekrát. Je to výraz jeho spokojenosti a entuziasmu, při němž mu tolik nevadí, že jeho zpěv nepatří k „velkým“ a nahrávku neobohacuje. Na to jsou na desce hostující hlasoví mistři (Emily Zuzik, Inyang Bassey a Joy Malcom).
Destroyed je album překvapivě bohaté na melodie. Tři čtyři skladby z něho jsou s to poměřit se se světovým středním proudem. Většina jich ovšem funguje jen jako slušný hudební doprovod. Nejlépe k nahlížení fotografií, také k přemítání či jiné bohulibé činnosti.
Mobyho programová nenápadnost a s nabytou svobodou přišedší malé ambice činí z jeho práce pouze cosi obyčejného. Desku sice nahrál analogově, čili nemoderně (v současnosti se natáčí především digitální cestou), přesto je příliš nenápaditá a produkčně rezervovaná na to, aby byla důležitá.

Moby: Destroyed
Little Idiot/EMI, 71:39

Hodnocení: 55%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 26. května 2011)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)