Pět podoteků

1/ Tuto nepravidelnou rubriku jsem pojmenoval mimo jiné slovem „podotek“. Oficiálně neexistuje. Nedávno jsem ho chtěl použít v redakci v jednom svém článku a byl jsem za trest vykázán na pár minut z řad novinářů. Mně se ale líbí a vím, že ho pár spisovatelů, fejetonistů a novinářů rádo používá. Budu tedy také.

2/ Díval jsem se v pondělí na SuperStar a musím podotknout, že reakce fanynek jsou mnohdy opravdu úžasně hysterické. Skoro tak hysterické, jako při první sérii Česko hledá SuperStar v roce 2004, kdy vyhrála Aneta Langerová. Tehdy mi několik podobně potrhlých dvanáctiletých žabek na chodbě obchodního centra Metropole Zličín (kde jsem se jako novinář motal při autogramiádě mladých televizních hvězd) vrazilo do rukou asi deset plyšáků, abych je dal Sámeru Issovi a řekl mu, že „je hezkej“. Ještě je mám někde doma.

3/ Ve vlaku mě vyděsila přítomnost několika obtloustlých maminek, které jely se svými sotva chodícími dětmi na nějaký sraz obtloustlých maminek a sotva chodících dětí. Pustil jsem je v plném vagonu sednout a nechal si pod sedadlem tašku. Maminky se bohužel rozhodly, že se naládují bohatou svačinou a jejich děti také. Že mi do tašky drobily ratolesti, bych tak nějak pochopil. Že se mi po ní tu a tam prošly, bych jim i odpustil. Že ale maminky jedly jako čuňátka také, bylo eklhaft. Když čaply své ratolesti a opouštěly vagon, rozloučily se slovy: „Teda, to jsme ale prasata, co?“ „To teda,“ zamumlal jsem a začal si čistit tašku.

4/ Na ulici mě oslovila mladá prodavačka malých plyšáků. Řekla, že když si koupím jednoho za sedmdesát korun, pomůžu tím dětem vydechujícím propan butan (nebo tak něco). Odvětil jsem, že jí dám páďo a plyšáka ať si nechá. Když měla minci v ruce, zatvářila se kysele, nafoukla pusu a protivně prohodila: „Tak dík, nó.“ Jsem si jist, že ode mě příště dostane h…no (omlouvám se za to sprosté slovo, ale v tomto případě je naprosto na místě).

5/ Na politickou notu jeden poučný podotek. Že bude Vít Bárta postava morálně zkažená, bylo evidentní hned poté, když v jednom rozhovoru řekl, že jeho nejoblíbenějším českým politikem je Zloděj Kykyna (jinak současný český prezident). Byla jen otázka času, kdy se předvede v tom nejhorším světle – a dokázal to dříve, než by řekl „švec“. Je pozoruhodné, jak všechny politiky obdivující veřejně Kykynu stíhá mor korupce, zkaženosti a bezbřehého egoismu.



Komentáře [ 1 ]

  • Vladimír napsal:

    Jak by ne?
    Je přeci korupce otec, matka…otcomatka

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)