Beze zpěvu

Na včerejším (23. 6.) prvním ročníku Prague City Festivalu jsem nebyl. Na hotel v Třinci, kde jsem se v tom čase psychicky připravoval na další ročník festivalu Noc plná hvězd, mi ale chodily esemesky se zprávami, co se právě na pódiu v Praze děje.
Narovinu říkám, že jako novináři je mi líto, že jsem se nezúčastnil. Jako pamětníkovi mi pak vytanula na mysli podobná historka z hlubokých osmdesátých let – to aby si Jared Leto nemyslel, že je první, komu vypověděly hlasivky poslušnost, měl od lékaře zakázáno zpívat a přesto lezl na pódium… zpívat.
Nevím už bohužel, jak se ta kapela jmenovala, a nepamatuji si ani jméno malé východočeské vísky, kde se ta věc stala. Nicméně někdy ve čtyřiaosmdesátém tam na tancovačku nastoupila čtyřčlenná rocková skupina, která měla dlouhé vlasy, basu, kytaru, bicí a sólového zpěváka. Vím, že zpěvák se jmenoval Honza, protože na něj kolegové z kapely pokřikovali Honzis.
Honzis někdy předtím přišel o hlas. Jak se později ukázalo, nebylo to kvůli nějaké nemoci či přehnanému namáhání onoho svalu, ale kvůli chlastu. Honzis si „uchlastal“ hlasivky tak, že prostě nefungovaly. Přesto kapele před odjezdem na tancovačku zasýpal, že je to v pohodě a že to spraví jedna vincentka. Cestou na koncert ji ale nesehnal, protože byla sobota a lékárny byly zavřené.
Když tancovačka, která pak trvala předlouhých osm hodin, začala, Honzis nastoupil na scénu a při úvodní písničce od Beatles zakrákoral do mikrofonu: „Ahoj, tuhle pecku znáte, to jsou Brouci, takže sami…“
Jeho kapela – jako každá správná tancovačka – hrála jenom převzaté věci. Její vlastní byly tak otřesné, že prý sám Honzis rozhodl, že se zpívat nebudou. Díky tomu se mohl opřít o slávu coververzí a na pódiu být a nezpívat. Pokaždé pobídl lidi ke zpěvu, ti se nadechli, začali a on statečně mašíroval po pódiu. O půlnoci měl odzpívanou pouze jednu sloku v Jó třešně zrály od Waldy Matušky.
Je pravda, že se během večera tu a tam z úst nějakého opilce ozvalo „Zpívej!“ To bral ale Honzis s úsměvem. Teprve nad ránem, kolem čtvrté hodiny, za ním přišel jeden mládenec a zeptal se ho, proč vlastně nezpívá. Opilý Honzis se postavil do pozoru, změřil si tazatele očima a mocně zvolal: „Jdi do prdele, debile!“ V tu ránu se chytil za hlasivky, rozkašlal se a zavelel kolegům z kapely: „Končíme, už nemůžu.“
Byl to jediný osmihodinový koncert, při kterém zpěvák v podstatě ani jednou nezazpíval a domů z něho odjel v horším stavu, než v jakém přijel.



Komentáře [ 1 ]

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)