Festivalový hon na oběti

Festivalová sezóna, která tento měsíc začíná, opět otevírá prostor pro starou známou pravdu: pořadatelé a návštěvníci letních festivalů jsou oběti, všichni ostatní jsou lovci obětí. Musíte totiž počítat s tím, že jakmile se rozhodnete vyrazit na nějakou podobnou akci, v tu chvíli jste zdrojem zisku pro valnou většinu objektů i subjektů, které se na festivalu podílejí. Dokonce i těch, které se na něm nepodílejí.
Zakoupit si lístek znamená zaplatit provizi distribuční společnosti, která vstupenky prodává. Když se akce třeba neuskuteční, provizi zpátky s velkou pravděpodobností nedostanete (to byste museli jó křičet). Lístky jsou drahé proto, že většině kapel hrabe a mají pocit, že jejich neotřelý festivalový set stojí za padesát tisíc a více, přičemž mnozí nezkušení pořadatelé mají chybný dojem, že je to stabilní cena a zaplatí ji. Jedna oběť pak paradoxně likviduje druhou: pořadatel chce za lístek hodně peněz, protože sám byl oškubán krátkozrakými manažery (kteří věří, že jim to bude procházet donekonečna). Řeč je samozřejmě i o zahraničních hvězdách. Ty největší u nás nehrají proto, že je prostě nikdo rozumný nezaplatí.
Před branami festivalu pak rozloží své smradlavé stánky podivní prodejci laciných klobás a patoků, kteří s festivalem nemají co dělat a jejich jedinou znalostí je, že lidé mají hlad a žízeň i mimo festivalový areál. Navíc je jim jasné, že v něm čekají zmetci, kteří se neštítí prodávat mimořádně draho s vědomím, že návštěvníci festivalu na ně budou po celou dobu konání prakticky odkázáni. Ti venku jsou levní, uvnitř za deset deka nechutných jídel podávaných na plastových napodobeninách talířů a usmažených pod pražícím sluncem za spolehlivě nevyhovujících hygienických podmínek zaplatíte šedesát korun. Když se dostaví průjem, prodejci stoprocentně za nic nebudou moci.
Platit musíte v podstatě za všechno, byť záchody páchnou už hodinu pozačátku akce, stan vám asi někdo vykrade, protože chlapík z ochranky (když už tam někde je) klimbá, a sprchy tradičně nefungují, což nikoho nezajímá, neboť „na tak velkých akcích se to prostě stává“.
Nakonec to ale dopadne dobře a oběť má pocit vítězství. Oblíbené kapely zahrály, chlastu bylo požehnaně, v mobilu je pár nových čísel na lidi, jejichž obličej si nepamatuje, a v práci nebo ve škole bude přece dobře znít, že v létě byla na fesťáku.
Tak to chodí.

(Tato glosa vyšla v červnovém čísle časopisu Rock and pop. Nepředpokládám ale, že ho všichni čtete. Berte to jako výzvu k tomu. Děkuji)



Komentáře [ 1 ]

  • :))) napsal:

    A proto Jarda na festivaly zásadně nejezdí, neúčastní se jich a už vůbec se nestává jejich profesní součástí :)))

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)