George Clinton v závoji hudby a kouře

Devětašedesátiletý George Clinton přivezl ve středu večer (22. června 2011) do Velkého sálu pražské Lucerny své kvalitní muzikanty, chuť bavit lidi, blyštivé střípky ze své tvorby a odhodlání, s nímž dokázal zastřít, že už dávno není velký frontman, spíše ikona v čele znamenitých hudebních kamarádů.
Obklopil se členy svých slavných skupin Parliament a Funkadelic a předvedl s nimi skladby, které uctívaly pravidla funku i soulu. Byly příjemné, v koncertních verzích patřičně dlouhé, instrumentálně uctivé, pěvecky povětšinou slušně zvládnuté a vizuálně ošetřené tak, aby se asi patnáctistovka přítomných diváků nebavila pouze ušima a pohybem svého těla, nýbrž i očima. Proto ta kabaretní čísla, proto tolik mizerných hereckých výkonů od lidí, kteří jsou v první řadě muzikanti a zpěváci.
Koncert Clintonových lidí v Praze měl sváteční atmosféru. Dorazili na něj především milovníci kvalitní a trochu bláznivé hudby, kteří jí na místě dokázali v deseti procentech odpustit prvek nudy (to když se kapela zasekla v minimalistických opakováních téhož), v devadesáti ale nasávali její nadhled.
Clinton tomu všemu šéfoval, občas zpíval, často vsedě odpočíval a hlavně se očividně radoval z toho, že to pořád dobře funguje.
Jeho vystoupení provázel pomyslný závoj hudby i kouře. Ten vznikal kouřením všeho poctivého, co právě bylo po ruce. On sám se koneckonců z pódia s chutí přidal.
Když po dvouapůlhodinovém koncertu krátce před půlnocí nastupoval před Lucernou do svého vozu, asi padesátka jeho českých příznivců mu na cestu zpívala. George Clinton opustil sál s nejvyššími poctami.

George Clinton
Lucerna, Praha, 22. 6. 2011

Hodnocení: 65%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 24. 6. 2011)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)