Výteční Judas Priest, horší Whitesnake

Kdyby v úterý večer v pražské O2 Areně z tandemu britských kapel Judas Priest – Whitesnake vystoupila jen ta první, byl by to nadmíru skvělý koncert. Pakliže by hrála jen druhá, byl by to večer mizerný. Jelikož však koncertovaly obě, byla to show chvalitebná, a to zejména proto, že Judas Priest naplnili všechna očekávání.
Tato jednačtyřicet let existující metalová legenda z Birminghamu je údajně na svém posledním turné. Přivezla tedy reprezentativní průřez tvorbou, který dal vzpomenout jak na písničku Never Satisfied z vůbec prvního alba Rocka Rolla (1974), tak kousky Dawn Of Creation nebo Prophecy připomněl poslední kolekci Nostradamus (2008).
Kvinteto se na The Epitaph Tour nachází v dobré formě. Jakmile vstoupilo na scénu, zaplavilo halu vřískotem svého kytarového dvojzápřahu (Glennu Tiptonovi dnes znamenitě sekunduje talentovaný Richie Faulkner), nekompromisně hutnou rytmikou a především neomylným vokálem Roba Halforda, jenž během večera hravě zvládl všechna metalová klišé, která tento styl skýtá a ke kapele Judas Priest patří.
K bravurnímu provedení jednadvaceti skladeb přispěla i dobrá vizuální show. Na plátně připomínala třeba motivy z obalů alb, nad hlavami diváků se několikrát rozzářily lasery a pyrotechnické efekty dotvářely historicky důvěrné metalové prostředí.
Whitesnake, čtyřiatřicet let existující zástupce druhé vlny britského hardrocku, ovšem zklamali. Ne tolik jako celek, nýbrž především v osobě zpěváka Davida Coverdala. Na devětapadesátileté bývalé vokální hvězdě se čas podepsal velmi zásadně, zejména – bohužel – na jejím pracovním nástroji, tedy hlase.
Coverdale nezazpíval dobře v podstatě nic, navíc mu chyběla jakákoli základní jistota ve středních polohách, takže jeho výkon připomínal spíše krákorání, které občas oživilo povedené zakvílení – manýra tehdejší doby.
Bylo tedy na kapele, aby koncert zachránila. Hrála jako o život, čas „zabíjela“ nekonečnými a otravnými sóly jednotlivých muzikantů a zejména kytaristé se zasloužili o to, aby refrény měly dobré vokální party a původní verze skladeb alespoň trochu připomínaly.
Naštěstí Whitesnake koncert před vyprodanou halou zahajovali. Lze tedy konstatovat, že i v úterý večer v O2 Areně platilo ono okřídlené „konec dobrý, všechno dobré“.

Hodnocení: 75%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 30. června 2011)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)