Ladná popová chůze muzikální Beyoncé

Beyoncé, Lady Gaga a Adele – tři zpěvačky, které hýbou současným ženským popem. Všechny letos vydaly nové albu, pobyly s ním na špičce některé prestižní hitparády a ukázaly dost sil na to, aby svou pozici hájily delší čas.
Beyoncé přidala novinku s prozaickým názvem 4 (je čtvrtá v její sólové diskografii) před pár dny. Předminulý týden zpívala s obrovským úspěchem na britském festivalu Glastonbury a ihned po vstupu na britský trh se její „čtyřka“ dostala na první hitparádovou pozici. Poslala za sebe jak Born This Way od Lady Gaga, tak 21 od Adele. Doma v Americe vede hitparádu také – před druhou Adele i dvanáctou Lady Gaga.
Nedávno prozradila, že finální tucet písniček na čerstvé album vybírala z dvaasedmdesáti. Jestli je to pravda, pak je v hudební branži autorsky plodnější snad jen Prince. Zpěvačka se ujala i produkce nahrávky a pro některé skladby si jako posilu pozvala šikovné koproducenty. Kanye West, Tricky Stewart, Diplo či The Dream jsou hvězdy ve svém ranku.
Největším pozitivem alba je hlas Beyoncé. Je v něm celý její příběh, od počátků přes bytí v Destiny’s Child až po sólovou dráhu. Je to řádně vyzrálá esence soulového zpívání a uměleckého citu.
Z tuctu písniček na albu je sedm povedených a pět méně. Nade všemi se jako zlatý hřeb tyčí Run The World (Girls), hříčka, jež vsadila na studiové kouzlení se zvuky, kvalitu pěvecké linky i vokálů a nadto pojí střední proud s názvuky afrického dance. Futuristicky znějící skladba je přímočará, žensky laděná, hubatá a o muzikálnosti Beyoncé řekne více než jiné. V roce 2011 by ostatně takhle odvážně měly popové skladby znít. Tato je jedna z nejambicióznějších, které Beyoncé v repertoáru má.
Většina písniček na desce má ale jiný charakter. Plynou v propojení soulu, popu a r’n’b a navazují na tradici černé americké hudby. Baladu 1+1 korunuje kytarové sólo ve stylu Princeovy Purple Rain, klasický pop nese Best Thing I Never Had, jež je jemně vystavěná a citlivě (přitom s drivem) zazpívaná za příjemného doprovodu klavíru. Countdown vylepšuje neobvyklý rytmický postup a End Of Time je i díky sborovému zpěvu velmi živelná.
Na druhou stranu na desce nemusela být tuctová Party s hostujícím raperem Andrém 3000 z OutKast nebo bezradná balada I Was Here.
Beyoncé se totiž nejlépe cítí v ležérním r’n’b proloženým exaltovaným zpěvem. Její nová deska je shrnutím všech dosavadních kroků a jejich proměnou v mocnou uměleckou zbraň. Zatím ji Beyoncé nepoužila v plné síle. Není ale pochyb o tom, že ji má.

Beyoncé: 4
Sony Music, 46:33

Hodnocení: 75%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 11. července 2011)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)