První dojmy z Rock for People

Rok co rok to mám stejně. Nikdy se na Rock for People netěším, přesto ten festival už sedmnáct let miluju. Byť to k sobě moc nepasuje, je to jednoduché: na této akci pracuji, a pracuji opravdu usilovně. Letos je to také tak, jen s tím rozdílem, že pořadatelé se rozhodli nepoužít služby moderátorů, což je evropský obyčej a pro mě méně roboty. Odpadne mi tím pádem neustálé čekání na to, až se kapely připraví, abych pak mohl ve třech větách říct kdo vystoupí, proč vystoupí a co je na něm zajímavého, přestože to většina lidí už dávno ví z internetu.
První postřehy z letošního Rock for People jsou následující: autem, kterým jsme loni na festival málem nedojeli, jsme letos dojeli, protože výfuk vydržel a neupadl. Loni jej jeho majitel Jakub musel během akce odevzdat do servisu, kde mu řekli, že si na něj bude muset pár dnů počkat, a tak se z festivalu vracel jako poslední ze všech, protože opraváři si dali na čas a výfuk utáhli až den po skončení akce.
Festivalové jistoty jsou stále stejné, a tak i letos bylo možné stisknout ruku lidem, které jsem rok neviděl. Palačinky v areálu prodává chlapík, jehož matka je Francouzka a otec Ital, a on nezná české peníze, takže když prodá palačinku a zákazník platí papírovou bankovkou, vezme do ruky hrst drobných a dá mu vybrat částku odpovídající té, kterou by mu měl vrátit.
Šokem je nicméně strava. Idiotští kuchtíci pochopili, že plevel cibule je možné strkat do všeho, a tak jím zadělali nudle i halušky. Možnost stravovat se na Rock for People na slušné úrovni je tím pádem ta tam. A to to ještě pořádně nezačalo.
A také je zima a chvílemi prší. To ale není nic proti cibulovému útoku, který připravili někteří stánkaři. Hanba jim!!



Komentáře [ 1 ]

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)