První ukázka z mé nové knihy

Ještě nemá název a napsaných je jen pár kapitol. Zde je první ukázka, jak jsem slíbil.

Ten, který jediný měl černý stejnokroj s označením „security“, byl jejich šéf, a mě napadlo, že je vyhráno. Rýznar. Chodili jsme spolu do páté až deváté třídy, byl v běhu jen o kousek horší než favorizovaný čtyřstovkař Hoffmann, ale to bylo tak všechno, co na něm tehdy bylo zajímavé. Moc nemluvil, stranil se našeho kolektivu lotrů, v ničem nevynikal a skončil nakonec někde na učilišti. Na třídní sraz nepřišel ani jednou a nikomu nechyběl.
„Mám dvě děti. Kdyby jedno z nich mělo skončit jako ty, roztrhl bych ho jako hada,“ konstatoval hned poté, jakmile nás jeho dva kumpáni v místnosti o rozloze dva krát tři metry strčili do rohu a nevybíravě srazili k zemi. Poté odešli k lékárničce, kromě tří židlí jedinému předmětu, který v kumbálku byl, a přinesli Zemitému kousek vaty, aby si ji přiložil na rozbité čelo, které mu přivodilo mé poněkud nesportovní naražení do regálu s uzeninami.
„Já asi také,“ odpověděl jsem Rýznarovi.
„Vidíš, otočilo se to. Byl jsem vám vždycky pro legraci, a teď tě chytám jako toho nejposlednějšího lůzra.“
„Mrzí mě, že jsem ti způsobil potíže,“ omluvil jsem se.
„Nezpůsobil jsi mi potíže, naopak. Až vykážu, že jsme vás tady s pány kolegy tajnými chytili, dostaneme prémie, protože všechny nedělní krádeže půjdou na vás dva. Budeme se pak sice modlit, aby se v marketu zase neobjevil někdo, kdo to v neděli vrátí do starých kolejí, každopádně pro nejbližších šest dnů budeme za hrdiny,“ vypočítal klady a zápory téměř skončené akce Rýznar.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)