Spasitel Láďa

Před dvěma lety mi kolega Honza Dědek, jinak hudební novinář dobré pověsti, dohodil práci. Požádal mě, abych místo něho moderoval festival v Jihlavě, který pořádala mně neznámá tamní agentura. Přitakal jsem, protože se mi to hodilo do trasy. Den poté jsem se měl z Jihlavy přesunout do Brna, kde koncertovali Rolling Stones
Za pár dnů mi zavolali pořadatelky akce: „Honza nám říkal, že byste to uvedl. To jsme teda rády. Jakou máte představu o honoráři? Ale víc než třicet tisíc vám dát nemůžeme.“
Vyrazilo mi to dech a napomenul jsem je, aby se vrátily na zem. Pokud akci budu moderovat, pak to bude celý den až do noci, tudíž si představuji honorář v rozpětí od dvou do pěti tisíc. Dodal jsem, aby tak vysoký honorář už nikdy nikomu neslibovaly, zaklapl jsem telefon a bylo mi jasné, že bude průšvih. Hvězdy, které se v programu poměrně nevýznamného festivalu objevily, byly stoprocentně přeplacené.
Na akci byla skutečně pozvána velká jména české hudební scény. Některá byla velmi velká, ovšem ta měla vystoupit až večer. Odpolední program zajistily místní kapely, které bavily nějakých dvacet, pak padesát a ve finále dvě stovky diváků. Další nepřicházeli, což se ukázalo být zásadní. Pořadatelky totiž počítaly s dvěma tisícovkami lidí a veškerou svou ekonomickou závislost vsadily na prodej vstupenek. Jakmile vyplatily peníze z dvou set prodaných lístků, nezbylo jim na další kapely a neměly kde brát.
Když se na pódiu objevila druhá kapela, která už předtím hrála, asi dvacet nespokojených lidí využilo práva hulákat a dožadovali se dalšího pokračování podle programu. Jako moderátora – prodlouženou ruku pořadatelů – mě zavalili neslýchanými vulgarismy, leckdo si mě chtěl podat ručně, a nebýt hodných hochů z ochranky, zle by to dopadlo.
Pořadatelky jsem nalezl zalezlé v malé šatničce za křovím. Slzely, v ruce měly pětistovku a tvrdily, že to jsou všechny peníze, které mají. Na dotaz, co budeme dělat dál, odpověděly, co bych navrhoval.
Navrhl jsem konec festivalu s tím, že lidem vysvětlím situaci a poprosím je, aby si peníze za vstupenky vyzvedli v následujících dnech u nich v kanceláři. V tu chvíli se ale zdáli ozvalo: „Vylezte, nebo to tady rozsekáme“ a mně bylo jasné, že ukončení festivalu znamená minimálně zlomeninu, spíše úraz s delším léčením, protože opilí jihlavští rockeři čekající na své hvězdy byli velmi agresivní.
Pak ale přilétl spasitel. Ve dveřích se objevil zpěvák Láďa Křížek, řekl, že situaci chápe a že se svou kapelou Kreyson vystoupí, abychom předešli nejhoršímu. Kreyson byl jednou z hvězd akce.
A tak jsem za pět minut, za zády chlapíků z ochranky, na pódiu sděloval: „Přátelé, nevystoupí ti, ti, ti ani ti.“ Lidé začali nespokojeně bučet a odněkud cosi měkkého přilétlo. „Ale vystoupí Láďa Křížek a Kreyson!“
V tu chvíli dav opilců udělal krok zpět, nadšeně si oddechl a zařval: „Hurá!“ Láďa Křížek za pár minut nastoupil a dal to jako za starých časů.
Ten večer mi zachránil zdraví. Mně i těm dvěma vystrašeným holkám, se kterými jsme pak při jeho vystoupení seděli mezi diváky, opilci nám nosili panáky a říkali: „Z toho si nic nedělejte, to se stane.“



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)