I’m With You: Novic u kytary, klávesy a kvalitní poprock

Red Hot Chili Peppers si za osmadvacet let existence vydobyli na hudební scéně excelentní pozici. Od počátku devadesátých let vydávali bezpochyby výtečná alba, která se stala zásadními pro vývoj tzv. crossoveru, tedy mísení stylů.
Desáté studiové album I’m With You, jehož obal vytvořil kontroverzní britský výtvarník Damien Hirst, je prozatímním vyvrcholením dosavadní cesty kapely. Pakliže vzešla z téměř punkového podloží a kráčela přes funk a alternativní rockové objevování, nyní se dostala k mainstreamu, střednímu rockovému proudu.
V písničkách nicméně zůstal citelný rockový drajv i entuziasmus autorů, kterým je vlastní se v návalu radosti na pódiu během koncertu třeba i svléknout či dlouze improvizovat.
Před dvěma lety sestavu opustil kytarista John Frusciante, kterého nahradil dlouholetý kamarád skupiny Josh Klinghoffer. Jeho způsob hry novinku poznamenal tak, že kytarové party jsou nyní staženy z předních pozic. Zatímco Frusciante byl exhibicionista, Klinghoffer je mistr beglajtu a pracovitý dělník. Jeho hra pomáhá, podporuje, méně už písně táhne.
To přísluší jednak velkoryse umírněnému zpěvu Anthonyho Kiedise a také rytmické sekci Flea – Smith. Kapela navíc sáhla i po „nových“ nástrojích. Do tří písniček téměř na konci alba (zbytečná skromnost) například netradičně včlenila zvuk piana, klasické hammondy zase provázejí skladbu Look Around.
Celkově se současný zvuk kalifornské čtveřice zjemnil. Minimálně polovina písniček má předpoklad stát se poprockovými hity a polovina z té poloviny by se měla napořád vměstnat do koncertního programu kapely.
Red Hot Chili Peppers už totiž nejsou rocková parta s drogovou historií a mnoha změnami na postu kytaristy. Jsou mainstreamová formace se zajímavou historií a přirozenou schopností napsat písničky nadčasové a příjemné, nadto s tradičně solidními texty, tentokrát s dost osobními tématy.
S každým novým poslechem se album dostává pod kůži a stává se pro letošní rok zásadním.

Red Hot Chili Peppers: I’m With You
Warner Music/Supraphon, 59:29

Hodnocení: 90%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 28. srpna 2011)



Komentáře [ 1 ]

  • JUHAR napsal:

    Jo, tahle recenze je pravdivá… i když nevím, zda bych v konečném součtu dal 90%, ale vlastně, proč ne…

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)