Lenny Kravitz plný hitů i cizích myšlenek

Před dvěma lety prodal Lenny Kravitz exkluzivní apartmá v New Yorku a přestěhoval se na Bahamy. Koupil tam domek a v něm si postavil studio, které svým pojetím připomíná kalifornská nahrávací studia ze sedmdesátých let.
Muž, za kterým chtěly jít na kraj světa Vanessa Paradise, Nicole Kidmanová i Naomi Campbell, se stal venkovanem. Na Bahamách skládal a nahrával písničky pro své nové album, a když se chtěl přece jenom cítit jako kosmopolita, odjel do Paříže, kde v práci pokračoval.
Vzniklo dílo Black And White America. Přináší řadu potenciálních hitů, stejně tak okamžiků, při nichž se chce zvolat, že Kravitz opisuje. Mnohá skladba totiž odhaluje, že je skvělým muzikantem i zpěvákem, ovšem i prachmizerným zastíračem vlivů.
V první a titulní je slyšet vliv práce Jamese Browna. Ne konkrétní skladba, ale nálada, aranže, funkující baskytara, nadhled. Kravitze omlouvá jen silná melodie a obsah textu, v němž se podivuje nad tím, jak moc zůstala Amerika po zvolení Baracka Obamy prezidentem rasistická.
Jestliže na své minulé desce It Is Time For A Love Revolution (2008) ostře atakoval Bushovu administrativu a později podporoval Obamu, na novince se zařadil k málu umělců, kteří si za svou tehdejší podporou stojí. Kanye West nebo Erykah Badu ve svých aktuálních postojích šermují otazníky. Kravitz je stále přesvědčený, že Obama byl dobrá volba.
Do květinových šedesátých let se vrací v ploché Faith Of Child, v níž nabádá lidi, aby našli klid ve svém konání. Johna Lennona zase nápadně připomíná v docela příjemné baladě Dream. Jako by chtěl napsat Imagine II, ovšem v roli pacifisty vypadá na rozdíl od Lennona dost nevěrohodně, protože to není jeho dlouhodobý program.
V Liquid Jesus zase nechá vzpomenou Marvina Gaye a jeho klasiku Sexual Healing. Prozrazuje ji subtilní rytmus i Kravitzův výraz. V úvodním falzetu jako by doslova chtěl být Gayem, ne sám sebou. Navíc poměrně dlouhou dobu minimalisticky omílá ústřední slogan, snad aby vliv potvrdil a nechal ho dohledat ty, kterým nebylo nic podezřelé dříve.
Přesto je nutné konstatovat, že na album nakladl řadu pěkných písniček s chytlavými melodiemi. Pohybuje se na trase funk, pop, blues, rock a disko (to zejména v písničce Boongie Drop s účastí Jay-Z) a vykazuje umělecký nadhled.
Na rozdíl od minulých nahrávek naopak rezignoval na mocné kytarové plochy a výrazná sóla, která byla jeho poznávacím znamením. Nezní už prostě rockový Casanova, nýbrž chlapík, jenž chtěl být dlouho klukem, až se provalilo, že je mu sedmačtyřicet.

Lenny Kravitz: Black And White America
Roadrunner, 66:20

Hodnocení: 70%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 25. srpna 2011)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)