Nejkrásnější rozhovor byl s Kodymem a P.B.Ch.

V minulosti jsem na těchto stránkách psal o tom, jak mi Robert Kodym, druhdy člen Lucie a v současnosti pilíř Wanastowích Vjecý, v přímém rozhlasovém přenosu spláchl na můj dotaz, co právě dělá, záchod. Možná bych se také mohl zmínit o tom, že ve svém opileckém období chodíval do Rock Café na Národní třídě v Praze s megafonem, a když jsem jednou vstoupil dovnitř, přiložil si ho k ústům, vylezl na stůl a křičel: „Vítáme Jardu Špuláka, vítáme Jardu Špuláka“, přičemž mně bylo úzko a jemu veselo.
S tímhle milým chlapíkem jsem absolvoval ale i nejkrásnější rozhovor, jaký jsem měl během své novinářské kariéry možnost dělat. Přesně s ním a P.B.Ch., tedy Wanastowími Vjecmi. Bylo to v Průhonickém parku v Praze a my měli sraz před ním.
Když mládenci dorazili, zeptal jsem se, kam si půjdeme sednout. Kodym se na mě výmluvně podíval a požádal mě, jestli bychom rozhovor nemohli udělat během procházky v parku. Souhlasil jsem a bylo to skvělé.
Kodym a P.B.Ch. navíc jako znalci fauny i flóry komentovali dění kolem nás, takže jejich odpovědi vypadaly zhruba takhle: „Nahrávali jsme na kytaru, kterou jsme našli někde na půdě. Byla vyrobená v roce 1967, tedy v roce, kdy se narodil Kurt Cobain, to je ten pán z Nirvany. Hele, podívej, kuna. Víš, co je zvláštní? Že kuna je přes den plachá a v noci naopak. S tou kytarou to šlo skvěle, byla to výborná studiová práce. Nadšený byl hlavně náš producent. Viděl jsi toho motýla? Ne? Tady letěl. Myslím, že to byla babočka. Já motýly kdysi sbíral, ale jen tak, pro sebe. Ne kvůli holkám. No, a na tu kytaru jsem nahrál písničku Slečna Anna je za vodou. To je náš první singl. Ti rybáři jsou tady denně… Jedl jsi někdy candáta?“
Rád na ten rozhovor vzpomínám. Bylo to před pěti lety.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)