První alba Paula McCartneyho byla překvapivá

Paul McCartney, bývalý člen Beatles a jedna z největších hudebních ikon současnosti, je pilný. Ponecháme-li stranou jeho úvahy o tiché svatbě s přítelkyní Nancy Shevellovou, připravuje momentálně nové album, chce točit se symfonickým orchestrem, řeší svou účast na zahájení olympiády v Londýně v příštím roce, a aby jeho fanoušci nezívali nudou, posílá jim přes společnost Universal Music remasterované edice svých prvních dvou sólových alb se zajímavými bonusy navrch.
Remastering obou počinů se uskutečnil ve studiích Abbey Road v Londýně za účasti McCartneyho a lidí, kteří se podíleli na úspěšné zvukové „aktualizaci“ starých nahrávek Beatles.
První kolekce se jmenuje prostě McCartney a vyšla 17. dubna 1970, sedm dnů po ohlášení jeho odchodu od Beatles. Zpěvák a baskytarista ji ovšem ve svém domácím studiu a později ve slavných Abbey Road chystal již během roku 1969, kdy byl ještě oficiálním členem Beatles, byť kapela v podstatě nefungovala.
Na začátku desky v jakémsi intru halasně oslavil svou manželku Lindu, kterou si vzal v devětašedesátém roce, a poté nabídl skladby, které překvapily. Nesou se v duchu folk-popu. McCartney na nich změnil svůj dosavadní autorský rukopis a až demonstrativně se odtáhl od staveb, které měly kompozice, jež předtím psal pro Beatles.
Téměř všechny hudební nástroje na desku nahrál sám a v písničkách je ve svém pěveckém výrazu roztomile rozedraný. Kouzlo jednoduché melodiky v podstatě zůstalo zachováno, McCartney nicméně dopadl z výšin na tvrdou zem tehdejší hudební scény.
Reakce na nahrávku mu totiž vzápětí daly na srozuměnou, že si napříště bude muset každičký úspěch poctivě vydřít a že sypat z rukávu hity už nebude přirozené, neboť byl jen jednou čtvrtinou do té doby veleúspěšného celku.
Z dnešního pohledu je McCartneyho debutová sólovka předzvěstí jeho následující komerční i autorské průměrnosti, kterou v dalších letech bohatě zásoboval hudební scénu.
Jako bonusy k albu McCartney jsou v aktuální remasterované verzi přidány koncertní nahrávky i demoverze některých písní.
Sbírka nazvaná McCartney II vyšla 16. května 1980 a je pro „starého dobrého“ člena Beatles ještě neobvyklejší než v tu dobu deset let stará prvotina. Je pro ni typický vsazený zvuk syntezátoru a velká chuť hudebně experimentovat a v aranžích stavět emotivní plochy. Někde je to na úkor melodičnosti, ale McCartney měl v době vzniku kolekce hledačskou povahu, pročež jí svou práci cele podřídil.
Natáčel na své farmě ve Skotsku a jako první vznikla skladba Check My Machine, ohlas na to, že musel své studiové mašinky prozkoušet a opravovat. Na desce se nakonec neobjevila, ale v remasterované verzi je jedním z bonusů na druhém disku, když poprvé v téhle bonusové roli zazářila na rozšířeném vydání alba McCartney II v roce 1993.
Je to kolekce, u které nikdy přesně nevíte, co vás jako posluchače potká. McCartney na ní byl absolutně svobodný, a protože nechtěl do (ve svých intencích) tak výsostně experimentálních vod „tahat“ kolegy z kapely Wings, udělal ze svých nápadů vlastní album.

Paul McCartney: McCartney
Universal Music, 35:03 a 24:36

Paul McCartney: McCartney II.
Universal Music, 38:36 a 27:14

Hodnocení: 60%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 6. srpna 2011)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)