Vítězný duch The Offspring v potu a hluku

V průmyslovém paláci v Praze na Výstavišti by se neměly konat koncerty. Hala pro nějakých pět tisíc lidí sice nabízí dobrou alternativu vůči dvěma velkým a jedné menší sportovní ratejně, nicméně akustika je v ní otřesná a větratelnost ještě otřesnější.
De facto žádný koncert v minulosti tam nebyl z výše uvedených důvodů obstojný. Není divu, že úterní vystoupení amerických poppunkerů The Offspring doplatilo na totéž.
Co bylo platné, že kapela přibyla do české metropole plná entuziasmu, neboť právě startovala evropské turné, na které vylezla ze studia, v němž se už druhý rok moří s novým albem. Pět tisíc diváků na ni čekalo již pořádně zpocených i fyzicky znavených po dvou českých předskupinách (Rybičky 48 a Clou) a jakmile vyslechlo úvodní skladbu All I Want, muselo jim být zřejmé, že v Průmyslovém paláci se pranic nezměnilo, a že když se zvukařům podaří vzniklou takzvanou „zvukovou kouli“ trochu urovnat a zpřehlednit, bude to obrovské vítězství.
Po pár písničkách se to sice skutečně kapánek povedlo, nicméně v okamžiku, kdy měly některé punkové skladby dynamičtější stavbu a kupříkladu pasáž sólově hrajících bicích přecházela v pasáž kytarovou se zpěvem, vznikal opět maglajz nedůstojný vystoupení tak slavné a pro devadesátá léta důležité kapely.
Na začátku tohoto měsíce zpěvák Dexter Holland řekl, že je třeba vzít si pauzu a napsat konečně pořádné texty. Toto prohlášení vyslalo signál, že se při dalším vystoupení The Offspring v Praze diváci představení nové tváře skupiny nedočkají, leda tak v matných náznacích.
Čtveřice, na pódiu doprovázená dalším kytaristou, zkrátka vsadila na staré známé písničky a tím se divákům stoprocentně zavděčila. Z pódia jim předhazovala jeden hit za druhým tak, jak je ve svém repertoáru skutečně má, Holland zpíval v rámci zvukových mantinelů večera velmi slušně, kytara Noodlese řinčela skoro jako na deskách (jen chaotičtěji a burácivě, rozhodně ne čitelně) a rytmická sekce dostávala dost prostoru k tomu, aby dala znát, že v tvorbě kapely hraje podstatnou roli.
Ve výsledku a součtu toho všeho došlo k poněkud paradoxní situaci. Zvuk koncertu The Offspring byl mizerný, ovšem jelikož diváci jejich skladby takřka dokonale znali, vznikla během večera zcela přátelská atmosféra, která se postupně překulila v česko-americké setkání plné pozitivních emocí, sborově zpívaných refrénů i slok a halasného přitakávání všemu, co formace nabízela.
Hudební duch zvítězil nad akustikou a horkem. To se ostatně v punku často stávalo a stávat bude.

Hodnocení: 60%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 18. srpna 2011)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)