Blink-182 už hrají jako budoucí čtyřicátníci

Kvůli albu Neighborhoods, které právě vychází, nedorazila americká trojice Blink-182 na svůj první naplánovaný koncert do České republiky. Avízovanou účast na červnovém Prague City Festivalu zrušila proto, že nestihla album vydat před plánovaným evropským turné. S pořadateli akce se dohodla, že se zúčastní příštího ročníku, čímž se stala první potvrzenou zahraniční akvizicí tuzemského festivalového léta 2012.
Blink-182 byli v těžké situaci. Pro nepřekonatelný osobní odpor se muzikanti v roce 2005 rozešli s tím, že už se nikdy nesejdou. Před dvěma lety ale emoce opadly a muži zjistili, že ve třech se to přece jenom táhlo nejlépe. Podali si ruce, vrátili se na pódia, absolvovali první koncerty a vrhli se do přípravy alba.
Výsledek odpovídá tomu, co se v kapele stalo. Pakliže nahrávky z prvního období její existence nesly cejch teenagerovského punkového třeštění, nadto celosvětově komerčně úspěšného, novinka je poklidnější. Punk jako základ tvorby zůstal, ustoupil ale pop a nahradil jej rock.
Trojice stylově vyspěla. Už se tolik nesituuje do pozice věčných teenagerů, naopak beze studu připouští, že všem členům s nepřekonatelnou jistotou táhne na čtyřicítku. Její šesté studiové album proto nejspíš způsobí malou výměnu fanoušků, respektive připustí jejich trvalou věrnost a nepustí pod pódia tolik aktivních teenagerů.
Blink-182 propadli kouzlu instrumentálního dovádění. Zvukově desku v intencích svého stylu načančali různými nápadnými i méně nápadnými efekty, ještě víc zvýraznili pozici kytary, přesněji její funkčnost nosného nástroje. Neodpustili si ani trochu kytarového sólování, což je trochu úkrok do hudební minulosti, zvláště činí-li tak Tom DeLonge v duchu sedmdesátkového hard rocku (ve skladbě Up All Night).
Nevýhodou autorské i instrumentální dospělosti kapely je zaměnitelnost a jinými rockovými formacemi. Tento střední rádiový proud je totiž především ve Spojených státech styl vcelku běžný, a tak člověk méně znalý zvukových charakteristik Kalifornských může snadno nabýt dojmu, že slyší třeba Green Day nebo My Chemical Romance.
Pokud ovšem dá novince Neighborhoods dost šancí přesvědčit ho, přijme ji jen s drobnými výhradami.

Blink-182: Neighborhoods
Universal Music, 36:08

Hodnocení: 70%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 30. září 2011)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)