Kasabian nalezeni v kolotoči vlivů

Loni v srpnu oznámila britská skupina Kasabian, že si dá v dalších měsících po třech úspěšných albech „voraz“. V pondělí se však na trh dostala její novinka Velociraptor!, která svou kvalitou a autorskou zručností předchozí alba zastínila.
Pokud si formace někdy na začátku letošního roku řekla, že nový materiál je tak dobrý, že nemá smysl s jeho vydáním otálet, bylo to dobré rozhodnutí. Nevydala totiž skladby, které změní obraz současné hudební scény. Přinesla ale písničky, jež jsou natolik nad věcí, smysluplné a zrozené v ráji mnoha vlivů, že máme co dělat s jedním z nejlepších alb letoška.
Kasabian v první řadě zopakovali všechno dobré, co řekli na minulých počinech. Opakovaně definovali syrový rock’n’roll, aranžérsky propracovaný kytarový indie rock i rozumný přísun elektroniky ve zvuku. Současně ale elektroniky na novém albu ubrali.
Sergio Pizzorno, kytarista a autorský mozek, se ve studiu opřel o tradiční nástroje a nechal se nadto ovlivnit popem osmdesátých let (v melodicky silné Goodbye Kiss), world music (názvuky tureckého folklóru), filmovou hudbou (La Fee verte, Let’s Roll, Just Like We Used) či nesmělou elektronikou z počátku osmdesátek (I Hear Voices).
Byť to vypadá, že album je stylově rozbité, opak je pravdou. Kasabian brali z výše uvedených zdrojů pouze inspiraci, neopisovali. Všechno pak spojili svým již prezentovaným zvukem a vznikla kvalitní crossoverová deska, která na pomyslné linii mezi hudební zemitostí a vesmírem stojí přesně uprostřed.

Kasabian: Velociraptor!
Sony Music, 50:56

Hodnocení: 90%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 24. září 2011)



Komentáře [ 1 ]

  • Jirka z Kolína napsal:

    I když máme teprve září, už teď bych jí pasoval na desku roku !!!

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)