Na výstavě mladých designérů

Komentátor: Vážení přátelé, hlásím se v přímém vstupu z nově otevřené výstavy mladých českých designérů, která se koná zde, v prestižní hale Vladímira Mečiara v Domě korupce v Praze. Dnes ráno tu byla zahájena výstava nazvaná Hluboká hrdla aneb Mládí v nás, stáří v nich. U mikrofonu vítám kurátorku výstavy, paní Naďu Něžnou.
Kurátorka: Dobrý den, pane redaktore.
Komentátor: Paní kurátorko, máte na nose brýle s mnoha dioptriemi. Nebylo pro vás těžké takovou výstavu uspořádat?
Kurátorka: Bylo to kapičku obtížné, to je pravda, ale zvládla jsem to hravě. Rozumím totiž mladým. Víte, mám pětačtyřicet dioptrií na jednom a šestasedmdesát dioptrií na druhém oku. V podstatě vidím hovno, ale vystavené předměty jsem vybrala částečně po hmatu a také mi s nimi pomohli žáci školy průmyslového designu v Dolních Bohnicích.
Komentátor: Dovolte, abych se vás tedy na některá díla zeptal…
Kurátorka: Prosím, ptejte se, hochu.
Komentátor: Zaujala mě například tato obyčejná dlažební kostka. Co vyjadřuje?
Kurátorka: Ta kostka se jmenuje „Celý život“ a znázorňuje vše, co život přináší. Jejím autorem, respektive tím, kdo ji našel na stavbě v Jindřišské ulici, je Jirka Brabčák, jenž vystupuje pod uměleckým jménem Ťuňťa 417 – 418. Ta kostka vyjadřuje okamžik, kdy se člověk narodí. Vidíte?
Komentátor: Hm.
Kurátorka: Je v ní přirozeně také dětství, bída dělnické rodiny, ale též bohatství vzdáleného příbuzného v Argentině. Vyjadřuje první lásky, s dovolením první pohlavní styk s děvčetem, chlapcem či ovcí, takový ten povedený styk s křikem, krví, potem, prachem i sténáním…
Komentátor: Promiňte, stéká vám slina…
Kurátorka: Pardon, nechala jsem se unést výkladem. Tak tedy… v té kostce je i druhý pohlavní styk, třetí a čtvrtý, pětapadesátý, ten je do díla obzvlášť silně zasazen, a tak dále. Exponát „Celý život“ ovšem dává též odpověď na otázku „Jací jsme?“
Komentátor: A jaká ta odpověď je?
Kurátorka: Je široká jako samo nebe. Je v ní radost i starost, porozumění i neshody, kvap i cval, šok i zmar, šev i lem, nit i jehla, kal i nekal, vzdech i zmlk, zdup i klad, svod i šok, dech i smrt. Je v ní i koncert skupiny Nezmaři nebo poslední vydechnutí fontány na Sahaře. Ta kostka je úžasný exponát. Je v ní všechno…
Komentátor: Na výstavě je ovšem také – támhle v rohu – exkrement…
Kurátorka: To je, prosím, vrcholné dílo talentovaného výtvarníka a designéra Dáni Padlíka. Víte, kdy vzniklo?
Komentátor: Prozraďte to.
Kurátorka: Po mejdanu v Nuslích před pěti týdny. Dáňa ho uchovával ve formaldehydu v teplotě třináct stupňů pod nulou. Když se nakloníte, jistě si všimnete ručně vrytého písmenka „S“. Vidíte?
Komentátor: Z povzdálí něco vidím.
Kurátorka: Víte, co to „S“ znamená?
Komentátor: Nenadálou střevní chřipku?
Kurátorka: Kdepak, to je jen vaše, promiňte mi tu otevřenost, povrchní představa. „S“ znamená Středobod, střed vesmíru, střed civilizací. Ten exkrement totiž vyjadřuje celou galaxii, vyjadřuje to, co je kolem nás, je to nekonečno. Chápete?
Komentátor: Samozřejmě. A co vyjadřuje tahle rezavá roura?
Kurátorka: Je v ní úplně, ale úplně všechno, od dokonalosti po nedokonalost. Je v ní všechno, na co si jen lze vzpomenou.
Komentátor: Je v ní i nuda?
Kurátorka: Jistě, ta je v ní také.
Komentátor: A co vyjadřuje tenhle kousek papíru?
Kurátorka: Nekonečno, dálavy, řeku, hory, cesty, nebesa a Boha.
Komentátor: Aha, takže tady všechno něco vyjadřuje.
Kurátorka: Ano. Všechno tu vyjadřuje všechno. Mladí designéři jdou s dobou.



Komentáře [ 1 ]

  • Tomáš Hejzlar napsal:

    Tak přesně o tomhle jsem přemýšlel při návštěvě Pompidou. Paráda

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)