Coldplay: Trumf popové jistoty

Úspěch má mnoho otců. U Mylo Xyloto (čti Majlou Zajletou) jsou jimi producenti, hostující Rihanna, kvalitní rukopis autorů a bezradnost konkurence.
Producenti Markus Dravs, Daniel Green a Rik Simpson připravili s kapelou album, které je co do zvuku moderní, v náladách pestré a koncepční tak akorát, aby příběh lásky nepokořil hudební stránku. O tu totiž jde u londýnského kvarteta v první řadě.
Na kolekci se v tom ohledu rozvinulo do více stran. Některé skladby mají alternativní nádech (Hurts Like Heaven připomíná Arcade Fire, Every Teardrop is a Waterfall zase koncept kapely Animal Collective) a směrují jinak mainstreamový zvuk Coldplay do složitějšího hávu. Je to nesporně záměr. Mají-li totiž mít i nadále renomé kapely vzešlé v podstatě z undergroundu, je třeba čistý pop v rámci všeobecně přijatelných možností zahalovat a tajit.
Pro jistotu zacházejí dokonce ještě o kus dál. Zatímco zvukově vykazuje deska stoprocentní kvalitu, některé hudební nápady vyhlížejí poněkud nedotaženě (tuctová Us Against The World, monotónní Up In Flames, krátká A Hopeful Transmission). Jako by kapela za prvotním nápadem nenašla způsob, jak ho dál rozvinout.
Tuto překvapivou neschopnost (nebo záměr?) nicméně okamžitě překoná další skladbou v pořadí, čímž celá deska nabírá punc barevnosti. Je to rafinované a funkční.
Když se pak nad jiné svou sympatií vyšplhají písničky výrazně hitové v čele s duetem s Rihannou Princess Of China, stadiónovými Paradise, Up With The Birds, Major Minus nebo Charlie Brown, je dílo dokonáno.
Před posluchačem se pak pyšně natřásá album, které je celistvé a plné přitažlivých momentů. Je půvabné pro ty, kteří hledají zajímavé momenty, stejně tak pro ty, kdo se nechávají ovívat příjemným vánkem popové jistoty.

Coldplay: Mylo Xyloto
EMI, 44:12

Hodnocení: 80%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 27. října 2011)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)