Hlavní exponát

Když jsem v pátek uveřejnil na tomto webu reportáž Na výstavě mladých designérů, ke které mě inspirovalo ten den ranní vysílání České televize, v němž se jakási kurátorka snažila redaktorovi vysvětlit, jak hluboké myšlenky mladí čeští designéři mají, když vystavují prosté prkno, přispěchala má redakční kolegyně s jednou historkou.
Její kamarád, loni bohužel zesnulý, se svého času živil jako fotograf. Pořizoval i snímky pro různé umělecké časopisy a jeden z nich ho vyslal na výstavu mladého českého umění do jednoho pražského prostoru.
Časově to měl ten den ovšem velmi napjaté, pročež na výstavu mladých českých výtvarníků dorazil pár hodin před jejím slavnostním otevřením a požádal pořadatele, jestli by si snímky exponátů mohl pořídit dříve.
Kurátorka souhlasila. Pustila ho dovnitř s tím, že se omlouvá, že všechno ještě není jak má být a některé exponáty nejsou na svém místě.
Když fotograf vstoupilo, rozhlédl se po prostoru a v jeho středu spatřil zednickou míchačku, kupu písku a v něm zabořenou lopatu. Na stěnách pak visely exponáty. Podíval se mile na kurátorku a uklidnil ji: „Nebojte se, ten bordel uprostřed fotit nebudu.“
Ona milý úsměv opětovala a odpověděla: „Ale to můžete, to je hlavní exponát.“



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)