Igelitové zbraně k pohřbu cédéček

Sdružujeme se. My, kteří máme vztah ke klasickým cédéčkům, máme svůj klub. Ten klub nemá jméno, není nikde zaregistrován a ani netuší, že je klubem. Přesto jsme my, členové, v častém kontaktu, hodnotíme nová alba, bavíme se nad těmi dobrými a lamentujeme nad špatnými. Také nás provázejí stejné problémy, jako ve všech klubech.
Co si budeme povídat, nová cédéčka jsou pořád strašně drahá. Třeba Adele a její skvělá deska 21 je u nás za pětistovku (to je opravdu moc). Problém navíc je, že novinky v podstatě není kde koupit, protože v Bontonlandu nemají dohromady nic a jiné obchody berou kvapem za své. Vezměme si třeba Tesco. V tom na pražském Smíchově je cédéčkům zapůjčen prostor, který mají obvykle tužkové baterie. Je to ale trend. Ve Francii se v obchodních domech setkáte jenom s interprety z první desítky až dvacítky domácího prodejního žebříčku. Zbytek hledejte jinde.
Bolest našeho klubu je dvojí. Jednak v zásilkových službách, jejichž majitelé vám sice album zašlou poštou, leckdy i v rekordním čase dvou týdnů, nicméně zapomenou je dobře obložit v domnění, že zaměstnanci České pošty nejsou kolohnátové. Zpravidla vám tedy dojde cédéčko s poškozeným obalem. Člověk to už pozná po hmatu, a tak si ho prostě nevyzvedne. Je to ale škoda.
Naprostou pohřební jistotou cédéček jsou pak jejich idiotské igelitové obaly. Výrobci jimi opatřují všechna alba, o kterých si myslí, že si to zaslouží. Bohužel si to myslí o pětadevadesáti procentech své nadprodukce. Na nás, sběratelích, pak je igelit šikovně zničit a cédéčko z něho dostat.
Bohužel je to mnohdy nadlidský úkol, protože igelity z ropy jsou už tak pevné, že jejich zničení vyžaduje mnohdy chlapskou sílu. Když to přeženete, praskne vám k tomu třeba umělohmotný obal, což je pro sběratele zásah do psychiky tak na deset dnů.
A tak výrobci v rámci zlepšení komunikace s neexistujícími kupci vymýšlejí třeba i nové verze obalů. Většinou jsou koncipovány tak, že z nich igelitový přebal odstraníte poměrně snadno, při troše nešikovnosti (kterou si jako pouhý kupec můžete dovolit) ale obal stejně poničíte, přesněji jej při vytahování nosiče ven roztrhnete.
Než přelétnu k pirátskému stahování digitální hudby, dám výrobcům alb nějaký týden času na nápravu, především zrušení idiotských igelitových přebalů. Třeba do konce roku. Klidně bych jim ale mohl dát roků pět. Jsem přesvědčen, že je jim to jedno. Naučili se skvěle neprodávat.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)