Jan Kraus – pro a proti

Nikdy jsem nebyl extra nadšen ze způsobu moderování a sebeprezentace Jana Krause, jinak uvaděče populární primácké Show Jana Krause. Vadil a vadí mi jeho arogantní projev, pnutí dělat si legraci z postižených nebo hloupých hostů svého pořadu (to hlavně ještě na ČT v Uvolněte se, prosím!), také velmi nápadné budování si kultu osobnosti, které vyvrcholilo vznikem časopisu, jenž se pohříchu jmenuje jednoduše a jasně Kraus.
Kamarád mi onehdy vyprávěl historku, jak Kraus nechal v jednom pořadu v pražském Divadle Kalich postavit diváka, který mu poslal dotaz na Paroubka a otřel se o jeho slavnou bradavici. Kraus jej před ostatními zesměšnil a pro ten večer bylo po humoru. I kvůli tomu si myslím, že tenhle chlapík nebude ikonou současné generace. Chybí mu pokora.
Je tu ale jedno neoddiskutovatelné plus, za které jsem ochoten přimhouřit oči nad vší tou sebestředností, kterou se opájí. Jan Kraus mě při své drzosti naučil nazývat zlé věci pravými jmény.
Než se objevil na scéně, měl jsem pocit, že napíšu-li někam, že Kykyna je podvodník, který zneužil sametovou revoluci ve svůj prospěch, je to špatně a mohu se obávat nejhoršího. Podobně se chovala i česká média. Věděla první ze všech, že v čele státu stojí gauneři, ale zachovávala si prazvláštní druh pseudoprofesionality, která jim nakazovala nepsat naplno, co který gauner je, a navíc jim ponechat dost prostoru pro to, aby svá svinstva vysvětlovali a obhajovali. Celostránkové rozhovory s politiky jsou vesměs plné lží, slibů a úhybných manévrů, přesto v drahých tištěných novinách nadále mají místo.
Pak přišel Kraus a jasně řekl, že ten a ten je gauner, ten a ten je zloděj, ten a ten je posera. Činí tak i lidé v jeho časopisu, což je skvělé.
Otevřeně přiznávám, že od chvíle, kdy začal Kraus nazývat věci pravými jmény, cítím vnitřní sílu k tomu dělat to také. Kdyby už nikdy nic jiného neudělal, je toto dost velký přínos dnešní době.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)