No Name cílí na pocity

Jádro No Name už tvoří dospělí muži. Písně textově i melodicky rozšafné nahradily poklidné a tematicky převážně osobní, což lze chápat jako dobrovolné opuštění území honu na prvoplánové hity. Těch se košické kapele tentokrát nedostává. Výjimkou je jen popěvek Ženušky, posílený skvělým výkonem Lucie Bílé.
Kapela, která v minulých letech vršila jeden rádiový hit na druhý, další podobné nenabízí. S přimhouřením očí snad ještě O mojej ženě nebo Biela krása, ty si ale posluchač musí nechat vpít pod kůži a být při tom trpělivý.
No Name si naopak s chutí užili barvité instrumentální party, které jsou složitější než na předešlých počinech. Závěrečná Homo instrumentalis pak odhaluje, že to není ctnost z nouze, nýbrž momentální náhled na hudbu.
Vedlejším efektem je, že ze zvuku skupiny zmizela energie a deska je až příliš vláčná. Nový album je nahrávka ze sfér pocitů tvůrců. Cílí na posluchače, kteří jsou ochotni je s nimi prožít a nebudou čekat pouze melodické tutovky. Pokud se přitom nechají poučit o obyčejném životě, budou moudřejší. Pokud nikoli, mají na to právo.

No Name: Nový album
Sony Music, 34:49

Hodnocení: 55%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 5. listopadu 2011)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)