Jak se Rihanna protančila k písničkám

Zpěvačka Rihanna pochází z Barbadosu. Je jí sladkých třiadvacet, patří k nejslavnějším popovým slečnám současnosti a do Prahy zavítala ve středu večer podruhé. Pakliže před třemi lety vlákala do Tesla Areny na devět tisíc diváků, předevčírem naplnila patnáctitisícovou O2 Arenu dlouho před začátkem koncertu.
Působila-li v březnu 2008 na pódiu kapánek vyjukaně a její tehdejší program byl vcelku skromný, tentokrát jí veškeré potřebné technické vybavení přivezlo dvacet kamiónů, což svědčí o tom, že náležitě zvedla hlavu. Pódium v O2 Areně bylo obrovské, pojalo i několik desítek vyvolených fanoušků v prostoru přímo u zpěvačky a mezi doprovodnými muzikanty a na první pohled působilo velkolepě.
Bylo základním stavebním kamenem celé show, neboť Rihanna přivezla zcela cíleně především ji. Od první chvíle měla vše vymyšlené tak, aby bylo na co hledět a teprve ve druhém sledu poslouchat.
V první části koncertu se na scéně promenádovala v křiklavě barevných plavkách, potom se převlékla do pracovního koženého stejnokroje jakési dominy, byla ve vojenském, přišla i v krásných žlutých šatech, zkrátka na pódiu neustále zářila. Dělo se tak v sousedství mrštných tanečníků a kvalitní kapely i vokalistek. Byla to podívaná se vším všudy.
Co na tom, že pohled na sedící protagonistku na hlavni růžového tanku, její poutání k výrazné sesli, erotické výjevy s tanečnicemi i vyvoleným divákem, na kterého si Rihanna vnadně nasedla a drze mu při tom sundala z nosu brýle, či bušení do kapoty přistavěné makety vozu už světová ženská esa ve svých show nabídla.
Rihanně nešlo o to být původní. Jí i jejímu týmu kráčelo především o to zařadit se mezi vokalistky, které s podobně laděným koncertním programem vyjely do světa získávat body do kolonky „sláva“.
Není proto divu, že od samotného začátku stály její písničky trochu stranou. Pravda, z nového alba Talk That Talk zazněla pouze finální We Found Love, kterou pro ni napsal Calvin Harris, jenž za odměnu mohl před vystoupením Rihanny diváky trýznit nekonečně otravným dýdžejským setem. Jelikož je ale zmíněná aktuální kolekce především diskotéková, jako by se koncertem plížila neustále.
Písničky povětšinou byly jen pozadím vizuální podívané a tanečních choreografií. Rihanna také od začátku trochu kašlala na intonaci, a v Man Down, vedené v rytmu reggae, se ztratila i rytmicky. Měla vděčně děkovat bravurním vokalistkám a předtočeným zvukovým základům, které jí pro koncert připravil jejím doprovodný tým.
Písničkový smysl vlastně měla jen jediná pasáž ve druhé části koncertu, kdy po sobě zazněly skladby Unfaithful, Hate That I Love You a California King Bed. Při nich Rihanna konečně dokázala, že zpívat dokáže a nepotřebuje k tomu ani rozjařené tanečníky ani pestrobarevné projekce.
Byl to nejhezčí moment koncertu, přitom do něho jako by nepatřil. Na pár minut se vytratila diskotéková vlna, na pár minut si přítomní diváci mohli zazpívat z plna hrdla, vyšplhat v náročnějších pasážích do vokálně neprobádaných dimenzí a vnímat Rihannu jako umělkyni. Takovou, jaká jistě na začátku své hudební dráhy chtěla být.
Nebyl to nicméně až tak špatný koncert. Rihanna je služkou současného popového trendu a na svém aktuálním albu Talk That Talk ukázala, že velice důslednou. Její příští show by tedy mohla být mnohem tanečnější a mnohem bezradnější v oblasti nabízení písničkových melodií. Více než dvacet skladeb z pražského koncertu naštěstí spadá do období, kdy ještě ve svých skladbách hledala melodickou krásu.
Trend je ale nemilosrdný a leckoho třeba semele.

Hodnocení: 40%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 9. prosince 2011)



Komentáře [ 1 ]

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)