Nickelback nezklamali ani nenadchli

Tři roky museli fanoušci kanadských Nickelback i další rockoví nadšenci čekat na nové album. Konali tak jistě s nedočkavostí, neboť čtveřice z Alberty si v minulosti vysloužila lichotivé přídomky, včetně toho o pokračovatelích Led Zeppelin.
Novinka Here And Now není nejlepší v její diskografii. Je přesto solidní, potřebně jiskřivá, energická a plná předností, které kapela v minulosti do svého portfolia nasála.
Složena je z ostrých kytarových riffů, syrových motivů, přímočarých písniček a také skladeb takříkajíc pro média. Chybí jí naopak umělecký posun, písnička nebo motiv, který by Nickelback vylepšil reputaci a dovolil by nadále věřit tomu, že právě oni uchovají gruntovní rock v dobré kondici a obalí jej porcí výlučnosti.
Deska je nahraná především pro spotřebitele, ne tolik pro hudební nadšence a hledače. Není na ní skladba, jejíž „předverzi“ bychom na počinech Nickelback v minulosti neslyšeli. Jsou na ní naopak všeobecně rozšířené podbízivé zkratky, například pokřik „hey yeah, hey yeah“ ve When We Stand Together. Příjemnou písničku Lullaby jako by už Nickelback v obměnách v minulosti napsali nejméně třikrát a ani Chad Kroeger ve svém pěveckém výrazivu nenašel nic víc než dravou přímočarost, erotičnem nabitou baladičnost a napětí zjevující se v momentech dynamických zvratů v písničkách či těsně před melodickozu pointou.
Přesto je to v zásadě dobré album. V textech se objevují témata lásky k ženám, k alkoholu i mezilidského přátelství, písničky mají poctivý rockový ráz evokující kapely konce osmdesátých let a jsou z profesního hlediska odvedeny tak kvalitně, jak kvalitní Nickelback jsou.

Nickelback: Here And Now
Roadrunner Records/Supraphon, 39:50

Hodnocení: 60%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 6. prosince 2011)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)