Trudno s fanouškem Rihanny

Zatímco české a ruské bezpečnostní síly ve středu večer (7. 12.) pečlivě chránily ruského prezidenta Medvěděva před tím, aby mu český bohužel prezident Kykyna, přezdívaný celosvětově Televizní zloděj z Chile, něco nešlohl, přičemž tak činily pod rouškou zajištění bezpečnosti Rusáka v případě útoku nebezpečných českých teroristů větřících možnost odstřelu po Praze volně pobíhající Putinova slouhy, patnáct tisíc lidí bylo v tu dobu v O2 Areně, kam přijela zpěvule Rihanna.
Byl jsem tam také. Nečekal jsem žádné radostné umělecké dílo, toho je Rihanna daleka, a tak jsem coby jeden z nejstarších účastníků prezentace postával u vstupu na plochu k stání a trpěl při idiotském dýdžejském setu Calvina Harrise. On byl ale evidentně přesvědčen o své genialitě, a tak vystaven pár metrů nad pódiem divoce máchal pěstičkami do rytmu svého nevynalézavého mixu a zubil se na celé kolo.
Stojím, podupávám si do rytmu, neboť tak činím i bez přítomnosti hudby (je to zřejmě dědičný tik), a najednou se u mě objeví kudrnatý hoch sotva sedmnáctiletý. Podivně na mě mžourá, pak chvíli civí na rozjuchaného Harrise, potom zase na mě a konečně se zeptá: „To je Rihanna?“
„Cože?“ zareaguju v hluku.
„To je Rihanna?“ prskne na mě podruhé.
„Ne, ne, to je dýdžej.“
„Rihanna?“
„Ne, Harris,“ křičím mu do ucha.
„Rihanna?“
„Harris!“ stojím si za svým.
„He – kdo?“
„Harris!“
„A kde je Rihanna?“
„V šatně. Začne v devět,“ oznámím hochovi.
„Rihanna?“ je neoblomný.
Naštval jsem se: „Katapult.“
„Kdo?“
„Katapult, kurva!“
„Rihanna?“
„Víš co?“ rezignoval jsem a ukázal pódium. „Rihanna už zpívá!“
Zasvítily mu oči: „Rihanna?“
„Jo.“
„Tak co říkáš Katapult, sakra?“ seřval mě.
Pak se otočil směrem do haly, strhl ze sebe teplou zimní bundu, svetr, druhý svetr i rolák, povyskočil metr vysoko a vyběhl do kotle.
Pevně věřím, že nebyl typickým fanouškem Rihanny.
Kdyby ano, pak Bůh ochraňuj holky z Barbadosu.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)