Žer to, co ti chutná

Roztržitost je krásná věc. Před časem jsem si v zápalu bolu zapálil přímo na palubě tramvaje. S odstupem času je to pěkná vzpomínka, nepříjemná paní u okénka s tím ale na místě nesouhlasila a počastovala mě nadávkami povětšinou nepublikovatelnými. Však jsem jí nezůstal nic dlužen…
Dnes ráno (22. 12.) – smutek nesmutek – jsem stál v tramvaji číslo 16 od pražského Anděla na Vinohrady a vedle mě seděl muž. Neustále zíral z okna a požíral při tom jablko. Na tom jablku byly rovnou dvě samolepky od distributora. Takové ty propagační a současně ozdobné.
Zastávky ubíhaly, tramvaj šplhala do kopce k Náměstí Míru a zamyšlený pán opět kousl do jablka. V jeho ústěch zmizelo sousto s první samolepkou. Za chvíli kousl do jablka podruhé a pozřel i samolepku druhou.
Na to vytřeštil oči, zaostřil na cosi za oknem, leč za chvíli se uklidnil a utřel si vlhkou pusu. Pak pohledem přejel jablko, jako by hledal další nálepku k pozření.
Vážně by mě zajímalo, jestli ten muž bude u štědrovečerní tabule konzumovat kapra i s igelitkou.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)