Jak jsem okusil zvláštní metody

S radostí mohu všem svým čtenářům sdělit, že internetové knihkupectví Kosmas již má mou novou knihu A když tě chytím v nabídce. Při pohledu na oznámení, že je již „dostupná skladem“ jsem si letmo uvědomil, jak moc se způsob prodeje knih (alespoň v mém případě) v letech měnil.
Když jsem si v devětadevadesátém roce vydal prvotinu Vypíchej jí obě oči, vzal jsem výtisky do batohu a obcházel s nimi pražská knihkupectví. Tehdy ještě byla prodeji knih doba docela nakloněná, což se projevovalo i ve vstřícnosti knihkupců.
Někde mi vzali knihy do prodeje bez reptání, jinde si kladli podmínky, onde zase byli vynalézaví.
A tak jsem si ve zhruba každém třetím knihkupectví musel za tu službu nějakou jinou knihu koupit, v každém druhém jsem musel jeden výtisk s podpisem ponechat tamnímu archivu a v podstatě všude jsem musel tak trochu škemrat.
Jeden knihkupec požadoval sehnat poslední album Korn, protože si přečetl, že jsem hudební publicista. Další prodejkyně se mě snažila přimět k tomu, abych knihu načetl na audiokazetu, protože má nevidomou matku, nadšenou čtenářku.
Vrcholné číslo jsem zažil v jednom malém knihkupectví v centru. Na první pohled i poslech hysterická prodavačka mi sdělila, že si ode mě vezme do prodeje dvacet knih, když ale zajdu o tři ulice dál do školky pro její ratolest. Telefonicky mě vychovatelkám popsala a dokonce se s nimi dohodla, aby mi její dítě (byl to chlapec) vydali na heslo – tuším – „Poník běží stepí“.
Když jsem zavítal do školky, učitelka si mě prohlédla od hlavy k patě, nechala si dvakrát vyspelovat heslo a pak prohodila: „To už jste letos tady pro Milánka pátej novej tatínek.“ Mám pocit, že byl únor.
Milánek mě pak cestou do knihkupectví lezl krkem, protože se choval jako začínající idiot a nechtěl jít. Když se mi ho konečně podařilo dovléct do knihkupectví, prodavačka mu dala na uvítanou pohlavek a poručila mi, abych si s ním ještě půl hodiny hrál, protože jí volala její matka, že bude mít zpoždění.
Malý terorista mě pak v jedné zatuchlé místnosti vedle skladbu knih dvakrát praštil dlaní do rozkroku, a byť jsem mu v podstatě vůbec nic neříkal, po vzoru své hysterické matky řval, že mě nemá rád.
Vydržel jsem to, ale nestálo to zato. Pokud se nepletu, z těch dvaceti knih prodavačka nakonec prodala jen tři.
A její drzý spratek je dnes puberťák.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)