Rada paní Mirky: Udělej ze sebe joudu

Má bývalá kolegyně Mirka je skvělá řidička. Za volantem vozu se vždy cítí obře, nicméně se jí občas přihodí nějaký drobný přestupek. Mám na mysli přestupek toho druhu, který kdyby poldové nestíhali, udělali by život příjemnější řidičům i sobě.
Projížděli jsme pražským Smíchovem a ona vyprávěla a vyprávěla. Vypadalo to asi takhle: „Představte si, že jsem llalla loolup lup, trrr, a tam se pidliky prrr soobh, grrrr, grrrr, rup. No to byste se divil jak grrr how nanana trrr…“ Jinými slovy – mlela a mlela.
Nevšimla si přitom ale, že překročila padesátikilometrovou rychlost, což se nesmí. Za kandelábrem už číhal přičinlivý polda. Vyskočil, plácačkou zastavil náš vůz, přistoupil k okénku a čekal, až ho řidička stáhne. Paní Mirka se na mě rychle podívala a pravila: „Teď budu vypadat jako jouda, ale do ničeho se nepleťte a mlčte!“
Pak stáhla okénko a už slyšela: „Dobrý den, silniční kontrola. Paní řidičko, vaše doklady.“
„Hmmm,“ zašvitořila a jala se doklady hledat.
Zatímco se jí to moc nedařilo, navíc byla při prohledávání kabelky a všech zásuvek v autě nesnesitelně pomalá, polda pokračoval: „Jestlipak víte, čeho jste se dopustila?“
„Hmmm,“ hlesla slabounkým hláskem Mirka.
„Prosím?“
„Hmm.“
„Víte, jaký přestupek jste udělala?“
„Hmmm,“ kníkala Mirka dál.
„Tak máte ty doklady?“ zopakoval polda ještě třikrát a pak začal ztrácet trpělivost, což se projevilo tím, že přešlapoval na místě a naprázdno polykal.
„Hmmm,“ pištěla dál vysokým hláskem Mirka namísto odpovědi.
Za chvíli došla poldovi trpělivost.: „Víte co? Jeďte. Soustřeďte se na řízení, nepřekračujte rychlost a jeďte!“
„Hmmm,“ zopakovala Mirka, zatáhla okénko a pokračovala v cestě.
Za rohem na to šlápla, otočila se ke mně a vítězoslavně konstatovala: „Takhle se na ně musí. Kde jsem to skončila?“
Za okamžik si vzpomněla a pokračovala ve vyprávění: „Llalla loolup lup, trrr, a tam se pidliky prrr soobh, grrrr, grrrr, rup. No to byste se divil jak grrr how nanana trrr…“



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)