U Lany Del Rey jsou aranže nad melodií

Američanka Lana Del Rey to umí na mnoho způsobů. Její debutové album Born To Die budiž důkazem. Zamilovat si ji lze hned po prvním poslechu, to když posluchač podlehne podmračené atmosféře písniček a jejímu neodolatelnému, soulem provoněnému hlasu. Přijmout ji lze i až po nejméně pěti posleších, protože to, co nabízí, není současný dámský pop v podobě, jak ho známe od Lady Gaga, Rihanny nebo Beyoncé.
Stejně jako loni přišla touto dobou Adele na albu 21 s alternativním pohledem na pop, učinila tak i Lana Del Rey. Je jedno, jestli to vymyslel někdo na vydavatelské firmě (jak se tvrdí), anebo je to její cesta. Podstatný je výsledek, a ten má důstojnou podobu.
Chtělo by se až říct, že Lana Del Rey i Adele začaly posunovat pop od prvoplánových melodií k náročnějším. Američanka své skladby zosobňuje zadumaným a poutavě přitažlivým hlasem, jehož sametová barva je nenásilně syrová. Aranže staví nad melodii, ctí barevnost, náladu a dává nahlédnout do oblasti popové alternativy, kde by se jistě našla řada silných konkurentek královnám a princeznám popu.
V písních rozepsala kroniku svého života. Radio a Carmen jsou o pozemské slávě, Off To The Races je skok do světa bohatých, This Is What Makes Us Girls tiší bolest teenagerky, National Anthem je o penězích. Není v nich sice velká hloubka, ale nesou přitažlivá témata.
Born To Die bylo slavné album ještě předtím, než vyšlo. Teď si řeklo o pozornost na další časy. Podobnost s deskou Adele pokračuje – zřejmě vyšlo jedno z nejlepších alb roku.
U běžných posluchačů to ale bude mít Lana Del Rey těžké. Přece jenom na ně svým novým popem tolik až tak nenaléhá…

Lana Del Rey: Born To Die
Polydor/Universal Music, 49:36
Hodnocení 85%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 30. ledna 2012)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)