Ocaď pocaď

Často se ve svých příspěvcích ohrazuji slovem „rocker“ nebo „rockerství“. Tenhle životní styl je mi sympatický, žiju v něm, ale přece jenom jsem leckdy přemýšlel o tom, jestli by neměl mít nějaké společenské hranice. Pak se ukázalo, že je přirozeně má.
Před nějakými patnácti lety se nejmenovaný slavný český rocker v zákulisí po koncertě ožíral s velkým elánem. Přítomny byly dvě fanynky, které mu při jeho střídavém popíjení a chvástání doslova visely na rtu. Hltaly každé jeho slovo, přitakávaly takovým pitomostem, jako že je onen rocker nepochybně největší česká ikona, a tu a tam se nechaly políbit, olíznout nebo ponechaly jeho drsnou ručku spočinout na místě svého těla, kam už jejich táta nesmí.
Najednou se rocker zarazil, přestal mluvit a chvatně zezelenal. Než mu došlo, že je zle, bylo pozdě. Ač s dívkami pod oběma svými pažemi, potupně vrhnul a šavli namířil rovnou na své tričko, na němž měl samozřejmě podobenku sebe sama. Dívkám rychle došel smích a vytrhly se mu z mrazivého objetí.
„To níc, sakra,“ láteřil opilý rocker, když si utíral hubu. „Jedeme dál.“
Serval ze sebe pozvracené tričko, na které si mezitím ublinkl podruhé, zahulákal na manažera a vyzval ho, aby mu z merchandisu přinesl nové.
„XL,“ zařval ještě za ním, lil do sebe další chlast a pozvracené tričko nasoukal do koše.
Když pak manažer přišel, podal mu čisté tričko a rocker se do něho rychle oblékl, neboť jeho tučné tělo nebylo hezké vidět takto obnažené. Potom se podíval kolem sebe a hledal obě dívky.
Marně, ony se už nechaly objímat jeho kolegou. Slabě jsem zaslechl, jak jim tvrdí, že je pravděpodobně největší ikona u nás.
Hlavní hrdina, pozvracený rocker, spal tu noc sám. A spal dlouho.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)