Síla lidskosti

Před mnoha lety jsem napsal o jednom zpěvákovi, kterého jsem osobně moc neznal, že byl při svém vystoupení evidentně nervózní a že jeho výkon během koncertu teprve uzrával. Na konci už byl skvělý a dominantní, ale rozjezd byl slabší. Byla to férová recenze, a také to tak po vydání článku celý den vypadalo.
Večer mi ale zazvonil telefon a neznámé číslo napovědělo, že volá někdo, koho nemám uloženého (sem by přišel takový ten imbecilní smajlík, kdybych věděl, kde ve znacích je). Byl to onen zpěvák a hned s pozdravem jsem poznal, že není přátelsky naladěn.
„Jste to vy?“ začal.
„Ano, jasně.“
„Heleďte, kurva, co jste to, do hajzlu napsal. Já mám za sebou řadu koncertů, tak jak si můžete dovolit napsat, že jsem byl nervózní.“
„Měl jsem ten pocit…“
„Na pocit vám, kurvadrát, seru!“ zakřičel.
„Tak to se nedá nic dělat, měl jsem z toho vystoupení jiný dojem,“ namítl jsem.
„Chcete mě zničit?“
„Ne, v žádném případě. Naopak…“
„Jak naopak? Děláte si prdel?“
„Vůbec ne. Jenom bych si jako čtenář řekl, že jste fakt dobrej, žádná primadona.“
„Jak to, kurva, myslíte?“ zeptal se zvědavě.
„Nedovedu si představit, že by český divák neměl rád někoho, kdo je prostě na začátku koncertu nervózní. Tím, že jste nervózní, totiž dokazujete, že jste úplně v klidu a jste k tomu ještě normální člověk. Copak nervozita je něco nepřirozeného?“
Na druhé strašně se rozhostilo ticho a po chvíli se ozvalo: „Myslíte?“
„Jsem o tom přesvědčen, kurva,“ zasmečoval jsem.
„No, mě to taky napadlo.“
„No jasně, jste normální člověk.“
„To taky jsem, kurva.“
„Nuže?“
„Skvělá recenze, myslím, že jste to vystihl naprosto přesně. Heleďte, mezi námi, já byl nervózní jako prase. Fakt to bylo tak vidět?“
Probrali jsme ještě pár drobných věcí z běžného života a rozloučili se jako přátelé.



Komentáře [ 1 ]

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)