Tryskáč

Úterní pozdní odpoledne (7. 2.), skoro se už stmívalo, Slezská ulice v Praze. Ženu si to obvyklým poloklusem a telefonuju při tom. Současně si povšimnu dvou nepřehlédnutelných postav sunoucích se přímo proti mně.
Ti muži svým věkem nesporně překonali kritickou dobu pro odchod do důchodu a možná se blížili někam ke stovce. Ani jednomu z nich nesloužily dobře dolní končetiny a oba se tím pádem ulicí ve výrazném stařeckém předklonu spíše posunovali a těžce při tom funěli. Na hlavě měli čepice, do ošuntělých zimních svršku se vysloveně chumlali a chvílemi hlasitě pokašlávali a kýchali. Dvojice k pohledání.
Ten napravo si ovšem při tom pěším posunování vytvořil náskok asi dvou drobných krůčku. Byl sice svému druhovi bezpečně nadosah, ten však měl přesto pocit, že to tak není.
Zastavil se tedy, hrubě odchrchlal a nakřáplým a unaveným hlasem na kolegu zabručel: „Člověče, nemůžeš počkat. Ty frčíš jako tryskáč.“
Tryskáč ale frčel dál, ani se neohlédl.



Komentáře [ 1 ]

  • Nada napsal:

    Njn, oni tihle tryskaci, kdyz se rozejdou neradi zastavuji, protoze ty starty je nejvic vysili, myslim :-)

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)