Meat Loaf jde rockem na teatrální pop

Dvanácté studiové album amerického zpěváka Meat Loafa, vlastním jménem Marvina Leeho Adaye, v sobě nese znamení. Protagonista nikdy předtím nenahrál tak ostrou a současně osobní desku. Ve skladbě All Of Me je například zachycen pohled na svět očima stárnoucího muže, který ví své a na cestě životem prožil mnoho dobrého i zlého. To je Meat Loaf.
Vedle písniček typických pro jeho dosavadní kariéru, tedy jako by vylovených z načinčaného poprockového muzikálu, bohatě zaranžovaných a étericky zazpívaných, jsou skladby prosté, skromně zaranžované a čisté. Dávají desce nový smysl, říkají, že Meat Loaf už nepotřebuje k životu pocit, že jeho produkce sahá do oblak a odtud nutně působí na svět.
Sáhl místy ke skromnějším provedením, současně nechal promluvit rockového umělce, který v něm od nepaměti byl a je. S tímto vkladem nachystal z některých písní barevné částky do celkově pestré mozaiky.
Nepřesvědčivý je ale v California Dreamin’, coververzi dávného hitu skupiny Mamas And Papas. V duetu mu sice sekunduje skvělá zpěvačka Patti Russo, leč syntetické rytmy na začátku skladby jsou bídné. Posléze ji navíc pohříchu přetaví do podoby, která by dobře pasovala do kýčovitého televizního seriálu, nikoli k serióznímu albu Meat Loafa.
Nesluší mu ani spolupráce s rapery Chuckem D z Public Enemy či Lilem Waynem, protože se dostává do světa, do něhož nepatří, ani přes svou touhu v hudbě stále cosi nalézat.
Příklon k rocku a hard rocku albu naopak pomáhá. Meat Loaf totiž mimoděk podotýká, že duše těchto hudebních stylů je barevná a věci krášlí. Zkrášlila i jeho teatrální pop.

Meat Loaf: Hell In A Handbasket
Sony Music, 50:12
Hodnocení 60%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 9. března 2012)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)