Drzý novinář

Každý novinář potřebuje v určité fázi své práce notnou dávku drzosti. Ať už je to v okamžiku, kdy zpovídaný subjekt evidentně lže, vykrucuje se, anebo ve chvíli, kdy se cpe po vyhlášení Českých slavíků s bulvárními kolegy v chumlu před Karlem Gottem, musí se ho na něco zeptat, ale Gott už jeví známky toho, že by nejraději utekl, a novinář ještě zdaleka není na řadě.
Drzý byl na počátku devadesátých let můj tehdejší kolega Petr Pokorný. Byli jsme tenkrát na koncertu v té době hvězdného Michala Penka a on se k němu dostal těsně před vystoupením. Novinářem lapený zpěvák si rezignovaně sedl před Pokorného a následoval zhruba tento dialog.
Pokorný: Dobrý den, pane Penku. Podívejte se, já jsem novinář na volné noze a v podstatě mě vůbec nebaví hudba, kterou děláte.
Penk: Prosím?
Pokorný: Slyšíte dobře, nelíbí se mi muzika, kterou děláte. Ty písničky jsou mizerný a nechápu, jak to někdo může poslouchat.
Penk: Ale…
Pokorný: …no, ale já se vás na něco zeptám a nějakýmu plátku ten rozhovor prodám. To půjde.
Penk: Víte co? Jděte do prdele!
Pokorný: Jasně, no jo. Tak se uklidněte a řekněte mi, proč děláte to, co děláte?
Penk se skutečně uklidnil a rozhovor proběhl. Jen nevím, jestli ho nakonec Pokorný nehodil do koše. Penka neměl fakt vůbec rád.



Komentáře [ 1 ]

  • alexis napsal:

    pan Pokorný je zřejmě miořádnej pablb, divím se, že se s ním Penk vůbec bavil

Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)