Skupina Wanastowi Vjecy rozjela turné ve velkém stylu

V plzeňské hale TJ Lokomotiva zahájila v úterý večer pražská skupina Wanastowi Vjecy aktuální Letíme na Wenuši Tour. Udělala to přesně tak, jak se na rock’n’rollovou kapelu sluší a patří: ve velkém stylu, hlučně a energicky.
Do západočeské metropole se vrátila po čtyřech letech. Tentokrát jako čtyřčlenná kapela, s povedeným novým albem Letíme na Wenuši (2011) a také se zásobou hitů, které stačila naskládat a nastřádat od konce osmdesátých let, kdy přišla na svět.
Zpěvák a kytarista Robert Kodym, který jako jediný ze současné sestavy s kapelou prožil všechny dobré i zlé chvíle, s sebou na pódium přivedl ještě kytaristu Tomáše Varteckého a bubeníka Štěpána Smetáčka, oba známé z koncertních sestav Wanastowek, a také navrátilce Radka Havlíčka, jenž ve formaci působil na počátku devadesátých let, tehdy ale jako kytarista, zatímco dnes obstarává post baskytaristy.
Od první chvíle bylo jasné, že nelze-li u aktuálních Wanastowek o něčem pochybovat, pak je to entuziasmus. Jestliže ovšem kapela úvodní skladby Letíme na Wenuši a Kulomet tlačila silou mocnou, diváci, kterých se v hale sešel slušný počet a prostor v podstatě zaplnili, jako by přece jenom čekali na první hitovku z let minulých.
Přinesla ji třetí skladba v pořadí, Andělé, a také další písně tak, jak následovaly po sobě. Atmosféra koncertu razantně nabývala na intenzitě, diváci se zapojili do společného zpěvu s kapelou a vše korunoval vizuální doprovod promítaný na panely za pódiem, stejně tak povedený zvuk a během koncertu i lehké pyrotechnické nápady.
Poctivou rock’n’rollovou atmosféru večera pak definitivně přinesla Holčička!, coververze písně britských New Order. V tu chvíli vystoupení pojalo potřebnou bezstarostnost, což vrhlo pozitivní světlo i na další tři skladby z loňského alba, které publikum přece jenom ještě nemělo pod kůží.
Přestože z dnešního pohledu je bubenické sólo na koncertě trochu archaismem, Smetáčkovo extempore v půli večera stálo zato. V následujícím Kočárku pak čtveřice z legrace připomněla loňský Neckářův hit Půlnoční a do finále koncertu vyrazila vyzbrojena hity, které psaly českou rockovou historii (Nahá, Jsem nevinej, Sbírka zvadlejch růží a další).
Na chvíli ji sice vzal jistotu i nadhled technický problém kytaristy Tomáše Varteckého, k vytleskání přídavku se ale publikum nenechalo nijak vybízet a vyžádalo si jej zcela automaticky.
Trojice skladeb Tak mi to teda nandey, Kouzlo (s připomínkou písničky Vlkodlak) a Dotknu se ohně, v setlistu večera třetí skladba původně z repertoáru Kodymovy další kapely Lucie, elegantně uzavřela večer. A přestože se v sále následně rozsvítilo, přiměla část publika ještě deset minut vyvolávat další přídavek.
Ten se ale nedostavil. Koncert skončil po hodině a pětačtyřiceti minutách a v hlavách odcházejících diváků jistě zněla celá řada písní, které nenabídl, leč které mohly někomu chybět.
Wanastowi Vjecy se při tvorbě programu řídily přáním svých fanoušků. Před turné je požádaly, aby v anketě označili skladby, které chtějí slyšet. Ty pak v Plzni (a bude to tak i na dalších koncertech) tvořily koncertní setlist.

Wanastowi Vjecy
hala Lokomotiva, Plzeň, 3.4. 2012
Hodnocení: 80%

 

Setlist
Letíme na Wenuši
Kulomet
Andělé
Lucie
Panic
Škola je kráva
Holčičko!
Krew a stopy čarodějných bylin
Pod zemí mám swůj ráj
Korálky z karneolu
Wona je hotowá
sólo na bicí
Kočárek
Nahá
Jsem nevinej
Sbírka zvadlejch růží
Lži, sex a prachy
Bedna od whisky
—–
Tak mi to teda nandey
Kouzlo
Dotknu se ohně

 

Rozhovor s kapelou po koncertě

Bezprostředně po plzeňském vystoupení poskytla skupina Wanastowi Vjecy Novinkám.cz rozhovor. Odehrál se v šatně ještě předtím, než muzikanti vklouzli do sprch a smyli ze sebe pot, který na nich během vystoupení zákonitě ulpěl.

Co jste cítili v okamžiku, kdy koncert skončil?
Kodym:
Řekl jsem si, že lidé v Plzni jsou báječní.
Smetáček: Trochu mě překvapilo, jak dlouho křičeli, když jsme dohráli přídavky. Byli jsme tím mile překvapeni. Asi se jim to líbilo víc, než jsem si myslel během koncertu.

Proč jste tedy ještě něco nepřidali?
Havlíček:
Mohli jsme, ale báli jsme se, aby to nebyla křeč. Také je někdy pro kapelu mentálně těžké vrátit se na pódium poté, kdy už ho pro ten večer definitivně opustila.

Kdy jste uzavřeli konečnou verzi koncertního setlistu?
Havlíček:
Minulý týden.

Byly v něm tři písničky z repertoáru skupiny Lucie. Proč?
Kodym:
Protože jsou moc pěkné a rádi je hrajeme.

Jak moc o podobě setlistu rozhodovala anketa mezi fanoušky?
Kodym:
Vyšli jsme z ní. Nejdřív jsme sestavili koncertní setlist podle fanoušků a potom jsme ho trochu upravili podle sebe. Základ ale vzešel z hlasování lidí.

Prožili jste při koncertu nějakou kritickou chvíli?
Vartecký:
V jeden okamžik mi přestala hrát kytara. Stane se to, byl to technický problém, nefungovala vysílačka. Když má člověk hodně kytar a hodně vysílaček, může se to přihodit. Byl to první koncert, vychytáme to.
Havlíček: Bavili jsme se o tom, co uděláme, když se něco podobného stane, a dohodli jsme se, že se na to vykašleme. Věděli jsme, že se nebudeme nervovat, abychom nezkazili koncert lidem ani sobě. Nejde přece o život.
Kodym: V Bedně od whisky jsem zpíval druhou sloku místo třetí. Překvapilo to asi především mě samotného…

Budete pro další koncerty něco měnit?
Havlíček:
Měli jsme den na to, abychom postavili pódium a vše připravili. Podstatné ale je, že teprve lidé dají najevo, jestli všechno funguje. My si teď některé věci projdeme, možná upravíme detaily, ale setlist je podle mě v pořádku. Funguje.
Kodym: V albové verzi písně Pod zemí mám swůj ráj vyje ve druhé čtvrtině opravdový vlk. Zatím ho nemáme v počítači, ale na další koncerty si ho opatříme.

V písničce Kočárek jste zazpívali kousek skladby Půlnoční od Václava Neckáře a Umakartu. Chtěli jste tím něco říct?
Kodym:
Chtěli jsme tím říct, že se blíží Velikonoce. A že je to pěkná písnička.

(Recenze vyšla na Novinkách.cz 4. dubna 2012, rozhovor ke koncertu tam možná někdy vydají)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)