Nenápadné kouzlo písniček IMT Smile

Prešovská skupina IMT Smile patří k velmi pracovitým. Letos oslaví dvacet let existence, přičemž za tu dobu vydala osm studiových alb, dodala slovenským rádiím řadu hitů a nyní je tu s albem devátým, jehož ambice nejsou jiné.
Je také třeba konstatovat, že v Česku se popularity a uznání uskupení kolem bratrů Ivana a Mira Táslerových příliš nedostává. Na zdejší poměry je až moc „obyčejné“, nadto v sobě nemá ten těžko pojmenovatelný zpěvný náboj, jenž tu vykoledoval slávu Elánu, Teamu, Knechtové, Peze nebo No Name. A upřímně – nebude tomu jinak ani po vydání novinky Rodina.
Nestane se to proto, že i s odkazem na název alba se v textech probírají osobnější témata, než je u běžných popových písniček obvyklé. Popový tvar je pro kapelu základní, nicméně v hudbě IMT Smile je rovněž řada bluesových a lehounce jazzových přiznávek, což ji dělá posluchačsky „náročnější“. Z pohledu aranžérské barevnosti to skoro nestojí za zmínku, ale tenhle desetinový úkrok písničky tak trochu „špiní“. Pro některé příjemně, pro jiné naopak.
Nutno současně uznat, že skladby IMT Smile jsou poctivé. Kapela na jejich začátku vyrazí v klidu a míru k cíli a dobere se ho s grácií, přičemž cestou přičinlivě nastolí atmosféru napětí a leckdy gradace. Dělí písně na ty, které mají melodický potenciál a jsou posluchačsky méně náročné, a na ty, v nichž hrají prim hudební a aranžérská složka, tedy kumšt.
Obojí přístup je pak spojený v bonusové Mama, coververzi skladby skupiny Tublatanka. Autoři původní verze dodali nosnou melodii, IMT Smile ji ve svém podání vyzdobili přemýšlivými aranžemi a exponovaným vokálním přednesem Ivana Táslera, čímž vystrojili nejpovedenější písničkovou nevěstu kolekce.
Rodina je album, které zapadá do filozofie IMT Smile. Formace píše písně sobě pro radost, a jelikož disponuje talentem, mnohé mají dar potěšit i „spotřebitele“. Když se mu pak podaří nechat se atmosférou písniček vtáhnout, jejich kouzlo se v tichosti vyjeví samo.

Ivan Tásler & IMT Smile: Rodina
Universal Music, 44:21
Hodnocení 65%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 26. dubna 2012)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)