Slashovo pravověrné rockové poselství

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století byl kytarista Slash (vlastním jménem Saul Hudson) zásadním spolutvůrcem tzv. špinavého pouličního rocku kalifornských Guns N’Roses.
Té kapely, která posléze vstoupila do hudební historie a letos v březnu za to byla uvedena do Rock’n’rollové síně slávy. Co na tom, že se kdysi rozešla ve zlém a druhý její poznávací znak, zpěvák Axl, na ceremoniál do Clevelandu nepřijel, aby se na své bývalé spoluhráče nemusel dívat a aby dokázal svou výlučnost.
Slashe to už dávno nevyvádí z míry. Na mediální štěkance se svým bývalým kamarádem si zvykl, a pokud mu on zrovna neposílá vzkaz, jak bezvýznamný kytarista je, dělá si nerušeně svou práci. Tou je jednak bytí ve hvězdné partě Velvet Revolver, s níž vydal dvě alba a momentálně bohužel zrovna řeší obsazení postu zpěváka poté, kdy dosavadní jistota Scott Weiland po hádce slušně rozjetou loď opustil.
Věnuje se také sólové tvorbě a i s druhým takto vydaným albem Apocalyptic Love, které se na český trh dostává dnes, nadále vzývá všechna poctivá rocková božstva, co jich jen na nebi je. Setkat se s takto instrumentálně i vokálně výtečnou deskou není vůbec běžná věc. Na druhou stranu: kdo jiný by ji měl vydat, když ne Slash…
Před dvěma lety vyslal na trh svůj stejnojmenný sólový debut. Protože nevládne zpěvem, pozval si do studia hvězdné hosty, kteří jeho autorské skladby nazpívali. Jedni byli lepší, jiní horší. Přes nezbytný rockový drajv, který skladby měly, nebylo pak lze přeslechnout, že pod tíhou autorského přizpůsobování se naturelu pozvaných hostů byla kolekce trochu nevyrovnaná.
Apocalyptic Love nic takového nepostihlo. Slash se totiž spřáhl s fenomenálním zpěvákem Mylesem Kennedym, majitelem hlasu, který mu každý rockový křikloun závidí.
Při turné k předešlé desce, na kterém Kennedy zpíval všechny skladby, spolu napsali novinky v duchu nejsympatičtějších tradic rock’n’rollu přelomu osmdesátek a devadesátek, přizvali rytmický tandem Todd Kerns (baskytarista kapely Age Of Electric) a Brent Fitz (bubeník projektů Union, Alice Cooper, Theory of A Deadman či Vince Neil), který se tu skrývá pod názvem The Conspirators, a nahráli album, na němž je vše dobře.
V době, kdy pravověrný rock z inkriminované doby ztrácí dech a scéna se potácí v neznámu, připomínají, jakou platnost mají přirozený šarm, kytarový um spojený s lehkostí, funkční rytmická přímočarost a náramný zpěv. Ačkoli by zvuk nahrávky dobře pasoval do středu devadesátých let, v rukou těch čtyř obnažuje svou nadčasovost.
Písničky na albu v textech nic zásadního neřeší. Hudebně si ale vedle hráčského jiskření, jednoduchých aranží a slušné porce ledabylé melodičnosti ještě troufly na takové „přežitky“, jakými jsou kytarová sóla a jednoduché riffy tvořící podstatu skladby.
Deska přináší atmosféru tradičního rockového klubu, ve kterém se nedá kvůli cigaretovému kouři moc dýchat, ze zvyku se popíjejí různé druhy patoků i značkových whisky, holky se na rychlou lásku zrovna moc netváří, tedy by to mohla být nuda, nicméně každičké kytaristovo hrábnutí do strun přesto dává životu nový smysl.
Možná je cajdák Far And Away kýč, možná se v postupech místy objevují prachsprosté fráze. Takový ale rock’n’roll ve své podstatě je – a Slash tu podstatu naplňuje.

Slash: Apocalyptic Love
Dik Hayd International/Supraphon, 54:20
Hodnocení 90%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 22. 5. 2012)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)