V jednom pytli s maratónci

Pražský maratón je pro českou metropoli událost, která má dvě odlišné polohy. Média jsou jí plná, kdejaký Nedvěd se pro to divadlo klidně svlékne do trenek a nechá se vyfotit na startu a při troše štěstí i v cíli. Na druhou stranu celá akce ruší tramvajové spoje a omezuje dopravu, což je podle některých řidičů „fakt potíž“.
Cestou do redakce na oblíbenou nedělní (13. 5.) službu jsem se stal součástí maratónského světa. Tramvaje nejely tak, jak jsem zvyklý, pročež jsem zamířil do metra, které bylo svou atmosférou zajímavé proto, že valná část cestujících neustále poskakovala a vypadalo to trochu jako na uzavřeném oddělení bývalých basketbalistů se specializací na doskoky v blázinci. Ti poskakující byli ale maratónci, kteří se snažili zachovat tělu teplotu, aby je pak na trati v té kose jen tak něco nepřekvapilo.
Na stanici Můstek cupitala manželka (nebo sestra?) za svým idolem, který poklusávala před ní po nástupišti, a tu a tam čile vyskočil, aby svému tílku a rudým trenýrkám přidal na důležitosti. Když se nečekaně opřel o jeden ze sloupů a nohy posunul směrem do uličky, cupitalka tak tak svalnatou patu svého idola přeskočila. Méně úspěšná ale byla zamyšlená babča, která si to štrádovala hned za nimi. O patu komicky škobrtla, zavrávorala, a v jejich očích bylo lze v tu chvíli vycítit, že teoretické přemítání o smrti se takto přesouvá do oblasti husté praxe. Naštěstí taneček ubalancovala a přežila. Maratónec si té téměř tragédie ani nevšiml, právě totiž krčil nohu v koleni a protahoval si úpon (nebo co?).
Do vagónu nastoupili tři maratónští dobrovolníci, dva chlapci a dívka. Dívka byla k světu, přesně v tom věku, kdy druhou disciplínou ke studiu bývá teoretický a obtýden i praktický sex. Její chlapecký doprovod však nuzně selhával. Zatímco ona svým vzezřením přímo vyžadovala alespoň trošku oplzlou konverzaci, mládenci ji dostávali hláškami typu: „Ale dvacítku bys neuběhla, co – ha, ha, ha, ha?“ anebo „Hele, jakej máš finiš?“ Chudák holka.
Nakonec se mi svěřil známý z ulice, že si ráno vyrazil do nákupního centra Nový Smíchov jen tak v teplákách. Chvíli se po něm potuloval, prohlížel si výlohy drahých obchodů a najednou se očima střetl s nagelovaným maratóncem, který na něho dychtivě hleděl. Jakmile se jejich zraky propojily, začal prý maratónec na známého pomrkávat.
„Vlastně mě potěšilo, že jsem ještě ve svým věku zajímavej pro teplouše. Pak se mě ten nagelovanej ale zeptal, jestli běžím sólo, anebo firemní maratón. Když jsem mu řekl, že nesportuju, podíval se přesně tak, jak se na mě koukaj holky, který o mě nemají nejmenší zájem. Teď mám depku“
Maratón naštěstí za chvíli skončí a bude pokoj.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)