Dobrý Stingův koncert bez vizuálních efektů

V únoru se zpěvák, skladatel a hudebník Sting zastavil v pražském Kongresovém centru. Dal tehdy v menším sále koncertně na srozuměnou, že mu skončila etapa návratu se skupinou The Police a koncertování i nahrávání se symfonickým orchestrem. V pondělí přijel do O2 Areny znovu, a naplnil ji třinácti tisíci diváky.
Už nebylo proč připomínat, že se vrátil ke své doprovodné skupině a chystá se s ní udělat další dobrou práci. V roli zpěváka a současně baskytaristy představil průřez celou svou čtyřicetiletou uměleckou kariérou a v koncertních verzích nabídl jak skladby ze svých sólových alb, tak písničky z repertoáru The Police. Dělá to tak vždycky.
V největší pražské sportovní hale vystupují světové hudební hvězdy se svými ambiciózními představeními plnými hluku, světelných i pyrotechnických efektů a velkých produkcí. Sting toto pravidlo uctivě porušil.
Přijel se skromným pódiem, na němž stáli po celý bezmála dvouhodinový set on, jeho čtyřčlenná kapela a vokalistka Jo Lawryová. Jeho zadní část zdobil těžký černý závěs, na který tu a tam skromně zasvítily reflektory, což bylo ze světelných efektů vše.
K dispozici nebyly ani velkoplošné obrazovky, které by divákům v zadních řadách přiblížily to, jak dnes vlastně Sting vypadá, a lidem v řadách předních daly pohlédnout třeba na zajímavé detaily v jeho tváři.
Ti na pódiu především hráli a zpívali, což je pro ně činnost zcela prvořadá. Sting se nacházel v dobrém hlasovém rozpoložení, oproti koncertům se symfonickým orchestrem dával svému výrazu více rockového drajvu a náramně si užíval společných vokálních partů s Jo Lawryovou. Toto souznění gradovalo v písničce Never Coming Here, kterou korunoval jejich divoký duet.
Instrumentalisté hráli poctivě živě, spolehlivě vyztužovali písničkám jejich základ a nadto nabídli výtečné sólové party. Zvláště pak kytarista Dominic Miller a houslista Peter Tickell, jenž několikrát vystoupil ze zadní pozice kupředu a nad hlavami fanoušků z prvních řad pobízel své skřipky k – chtělo by se napsat – čertovským výjevům.
Nebyl to přitom nijak zvlášť strhující koncert – k tomu by skromné pódium a vizuální stránka akce potřebovaly komornější prostor. Bylo to nicméně léčivé dávkování výtečné hudby a chytrých poprockových skladeb, v nichž někdy probleskla bluesová linie, jindy countryové názvuky a leckdy i jazzové přiznávky.
Publikum pozorně poslouchalo, vnímalo a nechávalo se výkony těch na pódiu podmaňovat a unášet. Skvělé pasáže odměnilo potleskem, při Shape Of My Heart tleskalo do rytmu a uzdu radosti z výborné hudby naroubované do populární melodie popustilo teprve při přídavcích.
O to více se tak pro celkové hodnocení prosadil správný dojem, že Sting a spol. přivezli silný umělecký zážitek, při němž se navíc lze bez skrupulí pohybovat v bocích, halasně pět i radostně tančit.

Sting
O2 Arena, Praha, 25. 6. 2012
Hodnocení 75%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 27. června 2012)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)