Sbohem, trubko!

Český fotbalový útočník Milan Baroš se rozloučil s reprezentací. Pozdě, ale přece. Druhdy milovaný milovník gólů a fotbalových parádiček, později nenáviděný protekční chachar do počtu, který až s neuvěřitelnou lehkostí dovedl vystupovat a chovat se jako primitiv, to konečně zabalil.
Své chabé vystupování potvrdil svým včerejším (22. 6.) napadením českého novináře, jemuž (možná pod vlivem svého oblíbeného alkoholu) sdělil: „Jednou, až skončím s fotbalem, tak vás zabiju. Budu poprvé sedět za vraždu – kvůli vám.“
Když ve čtvrtek večer po spravedlivé porážce od Portugalska v kabině oznámil, že s reprezentací končí, prý se i plakalo. Panečku: Čech, který by nepřiznal regulérní gól (viz kauza Neuer a jeho nepřiznaný gól Angličanům, což Petřík posvětil), možná bulel. Rosický, též milovník lehkých děv a povýšeného chování – zřejmě také bulel. Rezek, simulant non plus ultra, morální šmejd – možná bulel. Kurva, chlapi, kde bylo vaše chlapáctví. A možná bulel i trenér Bílek, který za Barošem stál i v okamžicích, kdy by bylo nejlepší, kdyby Baroš za své fotbalové výkony spáchal rituální odchod.
Byly časy, kdy hrával skvěle. Posledních pár let ale sešel. Nehrál nic, simuloval, byl věčně v ofsajdu, vztekal se, dostával žluté karty a nebavil se s novináři. Pískali na něho i jeho do jisté doby věrní fanoušci, a to už bylo na pováženou.
Místo aby Milánek sbalil saky paky a odtáhl z reprezentace dohrát do Turecka, tak v ní zůstal. A působil jako pověstný červený hadr na býka. Pokud mu o to šlo, vedl si skvěle. Do toho samozřejmě pokračoval ve svých mizerných výkonech a scénách.
V zápasu s Polskem dokonce v rámci svého prasáctví šlápl na ležícího polského brankáře Tytoně, a na šampionátu byl po skončení základních skupin nejčastěji faulujícím hráčem. Přitom hrál útočníka, a titul nejčastěji faulujících hráčů zpravidla přistává na vrub obránců. Milánek to ale dokázal, vyblbnul se.
Pokud za pár let ohlášenou novinářovu vraždu uskuteční, měl by vědět, že v lapáku na něho číhají jiné kalibry, než kamarádi Rosický, Ujfaluši, Rezek, Čech, Sivok a další. Už ho nebudou hýčkat jemné a pečlivě vyholené ruce trenéra Bílka, ale chlupaté pracky kolegů vrahounů. Záda už mu nebudou krýt šikovní Jiráček a Pilař, nýbrž papundeklová zeď s dírou metr a kousek nad zemí. Už nebude dlabat biftečky a steaky, ale mizerné rathovské rizoty s flusanci zamindrákovaných kuchtíků.
Považoval jsem za důležité jej na to alespoň touto cestou upozornit, neboť mám dojem, že to v životě nebude mít lehké. Ani s tím balíkem peněz, který za své parády, ofsajdy, vlastňáky a fauly vydělal.
Sbohem, Milane!



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)