V současné popu Justin Bieber přežije

Justin Bieber v období mezi svým patnáctým a osmnáctým rokem způsobil na světové popové scéně řadu povyku, rozbrojů, rozčílení, citových vzplanutí a bulvárních třesků. Před všechnu zajímavost jeho společenských aktivit, mezi které patří i vznik autobiografického filmu a vydání autobiografické knihy, je však především třeba potvrdit, že je opravdu zpěvák a jeho tvorba je životaschopná.
Dosud totiž vydal dvě alba. Debutové My World (2009) doprovázelo jeho nástup plný laskavých pohledů a vzdechů jeho zjevem hnaným šípem Amora zasažených teenagerek i jejich starších kámošek. To druhé, loňské Under The Mistletoe, mělo vánoční charakter, takže ho nelze chápat jako řadové.
Novinka Believe je ale vážná věc. Kanaďan Justin Bieber na ní totiž přinejmenším potvrdil, že více než bulvární týpek chce být zpěvákem a se svou kariérou to myslí vážně. Však si do studia k realizaci desky pozval hned několik zručných producentů z oblasti popu a taneční hudby a stylově se pevně uvelebil tam, kde se na hudební scéně zdržoval dosud – v hájemství popu slepeného s unylým rhythm’n’blues a tanečními rytmy.
Není to sice v hudebním světě nic nového, ale v mainstreamu se dnes nehraje na originalitu, spíše na melodii, krásu a senzaci.
Bieberovi už bylo osmnáct a prý při nahrávání mnohokráte projevil vlastní názor. Jeho pravá ruka Usher, producent nad ostatními producentskými hosty, využil pak svých zkušeností a dal kolekci řád, zvuk i styl. A nešlo jim zřejmě ani tak o to, aby zahrnuli posluchače silnými melodickými linkami. Ty na kolekci totiž rozhodně nepřevládají.
Bieber ve svých kompozicích především nastiňuje atmosféru rozjetého tanečního parketu, na kterém hrají prim rytmus, jeho snaživé zpívání a tuctová melodie odpovídající tomu, co se v současné době v žánru děje. Výjimkou jsou singlová skladba Boyfriend nebo příjemná balada Fall.
Bieber se snaží na desce hovořit za sebe. V textech jsou fragmenty jeho dosavadního uměleckého i osobního života, trochu v nich vysvětluje, zpívá o lásce i bulváru, je zkrátka v tomto ohledu uvěřitelný. Neprezentuje témata, o nichž by nic nevěděl.
Nadto se představil jako slušný zpěvák. Uvádí se v několika hlasových polohách, vrství na sebe hlasy tak, aby byl výsledek dostatečně barevný a dal trochu zapomenout, že písně nemají tažnou melodickou linii.
Na albu Believe prokázal, že na současné hudební scéně, tak chabé na silné momenty, bez potíží přežije i do dalších měsíců.

Justin Bieber: Believe
Universal Music, 48:15
Hodnocení 60%

(Tato recenze vyšla 23. června 2012 v deníku Právo)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)