Vzpomínka na Tibet

Dost mě překvapilo, že více než jednadvacet let existující brněnská kapela Tibet aktuálně vydává novou desku. Vede si také dobře se singlem, na kterém zpívá Tereza Černochová. Je to pro mě o to překvapující, že jsem si myslel, že tahle kapela je již minulostí a neexistuje.
Mám na ni hezkou vzpomínku, to když mě překvapila svým jasným postojem, nesmírně sympatickým. Stalo se to někdy v devadesátých letech na festivalu Rock for People.
Tehdy se konal v České Brodu a ti, kteří měli rádi určité pohodlí, se mohli ubytovat v jediném hotelu ve městě. Jmenoval se Apeyron a byl to jeden z největších pajzlů, které v Čechách tehdy stály. Pamatuji si, jak jsem jednou v noci přišel po festivalovém dni na pokoj, rozsvítil a uviděl jsem přes svou postel pochodovat zástup mravenců, kteří si tudy zkrátili cestu na můj noční stolek, kde už šikovně rozežírali sušenku. Večer mi nebyl nikdo z nepřítomného personálu schopen pomoci, a tak jsem se musel do likvidace malé pohromy pustit sám. Druhý den mi uklízečka s úsměvem sdělila, že je to v hotelu zcela normální a že nechápe, proč v něm bydlím.
Tibet narazil také. Muzikanti se ubytovali a očekávali, že zaplatí cenu, která stála ve vývěsce. Majitel Apeyronu se ale rozhodl, že v době konání festivalu zvedne cenu za lůžko o sto procent, tedy na dvojnásobek. Tibetu to ale nehlásil předem, což muzikanty logicky rozlítilo.
Jelikož si o tom s majitelem pajzlu nemohli promluvit, protože byl podle sdělení personálu doma a neměl se na místě objevit, našli si ho svépomocí. Za jeho aroganci mu kdesi před jeho domem rozpíchali pneumatiky jeho exkluzivního fára. To aby věděl, jak se má chovat.
Tímto chci říct, že je dobře, že tu Tibet je.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)