Cheryl Cole a její klubová noc

Cheryl Cole, bývalá členka britské dívčí popové skupiny Girls Aloud, se slyšitelně inspirovala tvorbou Beyoncé nebo Erykah Badu. Chtěla nejspíš nahrát album, které posluchače nejenom ponoukne k tanci, ale umožní mu vnímat skutečné pěvecké i hudební emoce.
Efekt je žel nedokonaný. Novinka A Million Lights, zpěvaččino třetí dílko v pořadí, vyznívá jako oddechová taneční nahrávka. Hodně je z ní cítit to, co v hudebním světě dělá Britney Spears – pouhá zábava.
Zahajovací skladba Under The Sun je lehká, prázdninová, trochu infantilní a tak trochu určuje věci příští. Riffem i refrénem připomíná slavnou Heaven Is A Halfpipe kapely OPM. Ta byla ale mnohem nápaditější a dotažená do skvělého finále.
Následující píseň Call My Name je už jednoznačně taneční. Produkoval ji Calvin Harris, který se v podobné atmosféře dobře vyzná. Je tedy jedna z mnoha, které by se mohly na parketu klidně beze studu hrát. Žádný hit to ale není, na to postrádá bujný melodický nápad.
Vcelku povedené jsou tzv. dub balady. V A Million Lights nebo Love Killer Cole dokazuje, že má přirozeně zajímavou barvu hlasu a přehled v intonaci. U druhé jmenované písně už to ale nestačí. Postrádá nosný autorský nápad a aranžérsky kráčí odnikud nikam.
Podobné je to s dalšími skladbami. Žádná nevyčnívá nad ostatní, pouze pospolu tvoří jakousi kulisu k návštěvě nočního hudebního klubu. Ambiciózní Cheryl Cole přitom jistě zamýšlela něco víc.

Cheryl Cole: A Million Lights
Universal Music, 40:52
Hodnocení 50%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 16. července 2012)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)