Jeden normální telefonát od ministra

Ráno mi zazvonil telefon. Neznámé číslo. Nu což, pomyslel jsem si, třeba je to dobrá zpráva. Přijal jsem hovor a ohlásil se tradičním: „Prosím?“
„Nazdar čuráku,“ ozvalo se ze sluchátka.
„Prosím?“
„Nazdar čuráku, seš hluchej?“
Hned mi to došlo.
„Stalo se něco, Kalousku, český ministře financí?“ zeptal jsem se s jistotou a zapnul si pro větší jistotu diktafon, abych si rozhovor podle zdejších obyčejů nahrál. Je totiž všeobecně známo, že Miroslav Kalousek, mezi lidmi znalecky přezdívaný Stará svině, novináře, poslance, i ostatní ministry obvykle vydírá a zastrašuje.
„Co děláš, ty debile?“
„Náš rozhovor jsem začal nahrávat, takže se trochu kroťte, vy jeden vagabunde!“ zaútočil jsem a řekl mu tak vlastně v kostce všechno, co si o něm myslím.
„Jsi píča, nebo co? Co děláš?“
„Ještě jedna urážka, a zavěsím…“
„Hele, debile…“ chtěl pokračovat. Nadto jsem zavětřil opilecký tón a cítil jsem v dáli zaťatou pěst rozhodnutou udeřit.
V tu chvíli jsem raději zavěsil. Nemám přece zapotřebí dostat se do problémů, nota bene na ministerské úrovni.
Za dvě minuty mi přišla esemeska od kamaráda Jiřího. Stálo v ní: „Zmenil jsem si telefonni cislo. To ale není nic proti tomu, ze tobe hrablo… Curaku.“
Moc tomu nerozumím, ale Kalouska na telefonu pozná každý.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)