Mrazivé vzpomínky na dvaadevadesátý

V roce 1992 jsem stál u konání festivalu, který se jmenoval Rock for Life. Nechci psát o tom, že možná tahle akce později inspirovala někoho, aby udělal festival mnohem lepší. Chci se zmínit o tom, že pořádat takový festival je zatroleně rizikový koníček a řekl bych, že smrtící (smrtelná) profese.
Rock for Life jsme vymysleli s kolegou Frantou Horáčkem jako festival, jehož výtěžek půjde na pomoc dětem, které se v Mostě a Litvínově narodily nemocné a čekají v podstatě na svou smrt bez asistence rodičů. Místem konání byly povrchové doly v Mostě (kousek od toho slavného kostela, který v minulosti posunovali, aby ho zachránili), vystupovali třeba Nazareth, Dr. And The Medics, Senseless Things, Kabát, Citron a další. V Mostě byly o tom víkendu slavné motocyklové závody a prý sedm tisíc návštěvníků z Německa. Ten den ale lilo a na náš koncert přišlo jen nějakých třináct set lidí. Průšvih nejvyššího kalibru. Když nebudu přešlapovat kolem horké kaše a hledat viníka všude jinde, jen ne ve svém týmu, byli jsme mínus čtyři miliony. V roce 1992 to byly celkem „slušné“ peníze.
Měsíc jsem se skrýval před vymahači dluhu z Rumunska, projel s nimi pak několik okruhů Prahou v zadní části rozhrkaného auta, kam se obvykle dávali psi (abych si vzpomněl, kde ty peníze seženu), dostal jsem pár ran pěstí i kopanců a všechno nakonec skončilo u soudu, který jsem vyhrál a jenž trval dva roky. Soudce totiž usoudil, že do charitativní akce měli všichni jít s tím, že jisté riziko neúspěchu nesou.
Bylo to ale osm let plných hrůzy, která se mi – upřímně – ještě pořád vrací. Třeba ve chvíli, kdy pořadatel Prague City Festivalu musí akci zrušit, protože se někde stala chyba. Třeba také tehdy, když pořadatelé Rock for People musejí počítat ztráty, protože chtěli udělat hezký festival, ale počasí jim zametlo s plány. Anebo když pořadatel Sázavafestu oznámí zrušení vystoupení hlavní hvězdy, protože mu padli sponzoři a on by na akci prodělal dříve, než by pořádně začala.
Všem těmhle lidem a příběhům zatraceně rozumím. Být pořadatelem festivalu je hra se smrtí. Přinejmenším s klinickou.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)