The Smashing Pumpkins lepší, než se čekalo

Odér starých známých The Smashing Pumpkins na nové desce Oceania je ještě neznatelnější, než byl na pět let starém počinu Zeitgeist. Zpěvák a kytarista Billy Corgan, jinak prý nesnesitelný šéf kapely, ztratil posledního věrného, bubeníka Jimiho Chamberlina. Novou desku nahrál s „figuranty“, kteří vypadají jako herci z písničkového seriálu Glee, čili působí na první pohled trochu nevěrohodně.
Přesto nelze novinku v devadesátých letech veleslavné americké rockové formace brát jako nepovedenou. Naopak se zdá, že po rocích hledání nové hudební tváře, výrazových prostředků a snad až přehnaného aranžérského poskakování našel Corgan cestu, kterou by se mohl dál vydat. Co na tom, že po ní šel už před lety…
Kontroverze totiž novinka budí především kvůli personálním rošádám, jimiž druhdy neochvějná kapela prošla. Alfred Hitchcock ale kdysi řekl, že na začátku je třeba pořádného otřesu, aby se napětí rozplynulo. Zdá se, že to The Smashing Pumpkins potkalo.
Úvodní skladba Quasar je stará dobrá jízda v duchu aktivního hard rocku s progresrockovým nádechem a orientálními názvuky. Nejhitovější skladba na desce, Panopticon, připomíná dokonalou melodií nejlepší momenty skupiny devadesátých let, The Celestials je zase nebanální balada s akustickou kytarou a klávesovým doprovodem. Vytříbeněostatně působí i volná Violet Rays.
Uklidňující píseň One Diamond, One Heart jako by byla bezprostředně ovlivněna tahem Red Hot Chili Peppers a současně popem Coldplay. Titulní Oceanianese citlivě zkomponovaných devět minut, které Corgan vymyslel zatraceně chytře a přitom účelně, čímž prokázal svou skladatelskou erudici. Je to jeden z vrcholů alba, byť na něm kapela odběhla k epické kompozici, tedy složitější formě vyjádření.
Oceania je album, které nemá schopnost strhnout k zásadnímu posluchačskému nadšení. Je ale mnohem lepší, než se od rozdrolené legendy čekalo. Kdyby v minulosti nenahrála lepší dílka, chtělo by se napsat, že je nadprůměrné.

TheSmashingPumpkins: Oceania
EMI/Martha’s Music, 60:12
Hodnocení 75%

(Tato recenze vyšla v deníku Právo 20. července 2012)



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)