„Jak se vám líbí Praha, hu, hu, hu?“ ptá se chytrý český novinář

Zpěvačka a herečka Lucie Vondráčková v jednom rozhovoru vyprávěla, že v Rusku tisková konference trvá několik hodin a bouřlivě se na ní diskutuje. Zažila to na vlastní kůži. Před sedmi lety jsem byl na tiskové konferenci s Deep Purple v Berlíně. Trvala hodinu a půl a novináři kladli muzikantům erudované otázky týkající se hudby kapely a jejího nového alba. Dostat se ke slovu se svým dotazem byl problém. Všichni chtěli, aby odpovědi na své dotazy.
Předesílám, že tisková konference je setkání novinářů s umělcem (politikem, byznysmenem, v podstatě s kýmkoliv, kdo je ochoten odpovídat na otázky). Bývá časově omezená a ideální by bylo, kdyby na ni padaly erudované otázky, na které by přicházely erudované odpovědi. Tak to chodí ve světě.
U nás ale ani omylem. Tisková konference s Amy Macdonald v sobotu večer na Open Air Festivalu v Panenském Týnci měla trvat patnáct minut. Trvala ale jenom sedm.
Když moderátor a tlumočník Martin Skřivan vyzval novináře, aby se ptali, bylo ticho. Položil jsem tedy pár otázek týkajících se tvorby skotské zpěvačky (měli jsme už se zpěvačkou hotový rozhovor, ale bylo hloupé zachovat po začátku tiskovky klid a podpořit tradiční české mlčení, navíc mě tiskovky opravdu baví a nestydím se ptát na cokoliv) a nechal prostor dalším.
Padlo několik dotazů, ale brzy byl zase klid (snad proto, že se v Panenském Týnci nešlo zeptat na nejdebilnější otázku na světě, sice Jak se vám líbí Praha?). Když jsem se ovšem chtěl opět přihlásit, udělal to i jakýsi novinář, kterého neznám. Dostal slovo a upoceným tempem se Amy Macdonald zeptal, co to má na krku. Ona odpověděla, že řetízek, a ten pomalý český žurnalista řekl, že to nechtěl slyšet, že ho zajímá, co je na tom řetízku. Amy odpověděla, že přívěšek. Pomalý žurnalista ještě něco brblal, ale produkce rozumně tiskovku ukončila, protože usoudila, že se schyluje k velké české ostudě.
Ne že by se čeští novináři nechtěli něco dozvědět, ale ve srovnání s těmi ruskými nebo německými byli schopni dát dohromady tiskovku na sedm minut. Tedy žádné tři hodiny a žádná hodina a půl.
K tomu se ještě váže jedna historka z tiskové konference s Jamiem Cullumem před lety v Ostravě. Byl to vlastně tzv. „kulatý stůl“, k němuž byly přizvány tři televizní štáby, jež o rozhovor s hvězdou moc stály.
Když zapnuly své kamery, následovala první otázka prvního štábu: „Jak se vám líbí Ostrava?“ (Ufff, geniální dotaz…)
„Bla, bla, bla, bla,“ odpověděl slušňák Cullum, jenž si sotva mohl za těch pár hodin ve městě udělat nějaký názor.
Přišla druhá otázka od druhého českého štábu: „Chutná vám české pivo?“
„Bla, bla, bla, bla,“ odvětil slušňák Cullum.
Řada přišla na novináře ze třetí televize. Ten ale pokrčil rameny, mrkl na kolegy a řekl: „Hmmm, vy jste mi ukradli obě otázky.“
Takže nic. Produkční žurnalisty pobídla, aby se Culluma přece jenom na něco zeptali. Když mistři novináři netušili, co by to mělo být, podstrčila jim téma: „Třeba něco o nové desce.“
A tak bystrý novinář položil dotaz: „Můžete říct něco o nové desce?“
„Bla, bla, bla, bla, bla,“ odpověděl slušňák Cullum.
A tiskovka skončila. Výkvět české žurnalistiky, který by měl v televizích pracovat, dohrál. Další otázku už dohromady nedal ani za Boha.



Přidat komentář

(Povinné)
(Povinné)
(Povinné)